Dva tisíce slov - 1968
Léto roku 1968 se rozhodně nedalo nazvat okurkovou sezónou. 26. června byla zrušena cenzura a hned druhý den vyšel v několika denících manifest - Dva tisíce slov.
Sepsání tohoto dokumentu iniciovali pracovníci Československé akademie věd a konečnou podobu mu dal spisovatel a novinář Ludvík Vaculík. Dva tisíce slov, to byla obžaloba komunistické strany jako mocenské organizace. Byla to výzva k odchodu funkcionářům, kteří zneužili své funkce. A také výzva řadovým občanům, aby aktivně ovlivňovali společenské dění.
Tisk, rozhlas a televize byly na začátku léta 1968 plné reakcí a diskusí . Manifest „Dva tisíce slov“ tehdy většina komunistických funkcionářů nepřijala. Včetně Alexandra Dubčeka.
Výzva „Dva tisíce slov“ byla takříkajíc „silná káva“ i pro reformní komunisty. 10. července 1968 přišli do rozhlasového studia tři vědci , kteří manifest podepsali: filosof doc. Jiří Cvekl, fyzik doc. Miroslav Král a historik doc. Jiří Sláma. Všichni tři si na začátku postěžovali na anonymní telefonáty a výhrůžky, které začali dostávat v momentě, kdy se jejich jména mezi signatáři manifestu objevila.
Na rozdíl od tří vědců, kteří se sešli v rozhlasovém studiu v červenci 1968, víme, co přišlo dál. O rok později, už takzvaní „osmašedesátníci“ odešli nebo odcházeli z tisku, rozhlasu a televize. Museli. Už byl také zveřejněn další manifest, nazvaný „Slovo do vlastních řad“. Ten hlásal návrat k pevné ruce komunistické strany a podepsali jej novináři, kteří budou dalších dvacet let představiteli normalizačních sdělovacích prostředků. Začátkem července 1969 se konal aktiv těchto novinářů-komunistů a promluvil na něm i Ján Riško. Ten se zanedlouho stane ředitelem Československého rozhlasu a v této funkci vydrží až do roku 1989.
