Kateřina Cajthamlová: Pokud dítě plní pouze přání rodičů, nebude nikdy stát na vlastních nohou

29. leden 2018

Jak se vyrovnat s neúspěchem nebo selháním dítěte? A proč byste měli upozadit své představy o jeho životě?

„Ambice rodičů a jejich altruismus, neustálá péče, jde ruku v ruce s jejich vlastním očekáváním,“ říká Kateřina Cajthamlová, internistka a systemická psychoterapeutka. Připomíná, že úkolem každého rodiče je vychovat dítě pro tuto společnost.

„Musí je naučit, jak fungovat bez nich a nezávisle. Děti mají po stranách hlavy dvě uši, a jedním jim to jde dovnitř a druhým ven. Svět ale vidí plasticky, takže co jim rodiče předvedou, mají tendenci opakovat. Pokud jim to ale pouze říkáte, taky jim můžete život víc komplikovat.“

Dejte mu volnost

Podle psychoterapeutky si ale váš potomek stejně dělá, co chce a co ho baví. Když to ale musí dělat za vašimi zády, do světa s tím prorazí mnohem později. „Na gympl se mnou chodil Janek Ledecký, který pak vystudoval i práva. Ale odmalička hrál na harmoniku a kytaru. Dnes z něj není právník, ale slavný zpěvák.“

Sama prý splnila přání rodičů mít červený diplom. Jen kvůli výbornému prospěchu si musela zopakovat náročnou zkoušku z anatomie. „A ejhle, u svých ubohých dětí jsem pak začala vést blbé řeči, že je důležité mít jedničky. Důležitější ale je, aby člověka bavilo to, co pak dělá.“

Co na to lékařka?

„Až mě z toho příběhu mrazí,“ říká spontánně lékařka. „Zatím není dospělá a sama toho moc dělat nemůže. Taky se ale šíleně trápí a už jen pocit ze selhání ruší její soustředění na učení,“ myslí si Cajthamlová.

Pokud se potřebujete něco „našprtat“, pak je dobré střídat fyzickou a duševní činnost, kterou pak prokládáte vydatným a kvalitním spánkem. Pokud to neděláte a pořád se jen učíte, je to obrovská zátěž na samotnou paměť.

autoři: lup , Jiří Holoubek
Spustit audio