Apolena Rychlíková: Duševní zdraví se zhoršilo skoro všem. Myslí ale někdo na psychiku zdravotníků?

Do kritického stavu se dostávají i mladší ročníky a vyhlídky na tolik potřebné zlepšení se nedostavují, naopak: už i vláda ústy ministrů a premiéra cynicky mluví o tom, že následující měsíc až dva bude vše ještě horší. Brzy tak může počet lidí, kteří zemřeli na koronavirus, atakovat celých dvacet tisíc.

Vidět kolem sebe pořád jenom samou hrůzu

V některých nejvíce zasažených regionech se počty nakažených i počty zemřelých drží už třetí měsíc v řadě vysoko.

Čtěte také

Život během pandemie. Dokumentární série Apoleny Rychlíkové o lidech, kterým se obrátil život naruby

Znamená to také, že zaměstnanci nemocnic takřka bez přestání pečují o větší počet vážných případů a také přihlížejí tomu, že více než polovina intubovaných pacientů umírá. Ne, že by o to kdy šlo, ale zdaleka už mezi nimi nejsou pouze polymorbidní, starší lidé.

Představitelé nemocnic jak v Chebu, tak v Sokolově, ale i třeba ve Zlíně upozorňují trvale na to, že roste počet mladých osob s vážným průběhem a že péče se stává stále náročnější – vykonávat ji totiž může jen omezený počet lidí, kapacity zaměstnanců jsou vyčerpané a sestry ani doktoři si prakticky nemůžou odpočinout. Slouží denně, domů se chodí maximálně vyspat a pak zase zmizí na depresivní směny.

Pošramocená psychika

Podle výzkumu Život během pandemie dopadla koronavirová pandemie i na duševní zdraví obyvatel Česka. Počet lidí, kteří trpí úzkostmi nebo středně těžkou depresí, narostl minimálně o pětinu. U některých skupin, jako jsou dospívající nebo matky z nižších středních a nižších tříd, dokonce ještě o něco víc.

Čtěte také

Zdravotníci si nepřipouštějí duševní problémy, ale jsou nepoměrně více zasaženi, varuje psychiatr Winkler

Stres, nejistota, špatné vyhlídky do budoucnosti, obavy, jak dlouho ještě budeme nuceni vydržet – to všechno se do naší psychiky značně promítá. Zvlášť pokud už před pandemií nebyly podmínky pro život zrovna ideální. Jenže situace, ve které se už skoro rok nachází zdravotníci, se ještě v mnohém vymyká.

„Je to rok neskutečně vysilujícího náporu na naše lidi, kteří si přitom – minimálně poslední měsíce – nemají ani jak odpočinout a kde nabrat síly. Pozoruji u řady sester náběhy na posttraumatické syndromy, některé špatně spí, často jsou plačtivé nebo podrážděné a není se čemu divit,“ vysvětlila mi v rozhovoru hlavní sestra Karlovarské krajské nemocnice v Chebu.

Apolena Rychlíková|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Vzhledem k tomu, jak vážná je situace v České republice a jakému náporu dnes zdravotníci čelí, by bylo dobré okamžitě začít uvažovat o odborné podpoře. Do týmů přibrat terapeuty, věnovat se duševnímu zdraví zdravotníků s podobnou péčí, s jakou oni pečují o nemocné.

Sestry, sanitáři i doktoři si to zaslouží. Může se totiž stát, že až pandemie odezní, řada lidí ze zdravotnictví odejde. A to navíc s následky, které můžou psychiku narušovat po celý zbývající život.

Autorka je komentátorka serveru A2larm