Apolena Rychlíková: „Výchovná facka pomůže vymezit mantinely,” prohlašuje Jurečka. Ministr zaklínající se rodinou bagatelizuje násilí na dětech

28. leden 2022

Když před Vánoci sdílela blogerka Zdeňka Šíp Staňková výzvu, aby se její fanoušci podělili o nejlepší hlášky okolí na adresu jejich výchovy dětí, nečekala, že se strhne lavina komentářů přinášejících šokující zážitky s domácím násilím. Šíp Staňkové se do této chvíle ozvalo více než šest stovek lidí a jejich příběhy přinášely řadu velmi bolestných a traumatizujících zkušeností.

Fyzické násilí používají jako „výchovný prostředek“ dvě třetiny rodičů a sami přitom fackování a bití ani nepovažují za fyzický trest. Násilí v rodině pak zažije každé desáté dítě. To dokládá, jak akceptované a normalizované násilí na dětech v Česku je.

Čtěte také

Marian Jurečka (KDU-ČSL), ministr práce a sociálních věcí, má ale odlišný názor. Alespoň to se dá soudit z rozhovoru, který poskytl pro server Aktuálně.cz. Jurečka v něm násilí na dětech bagatelizuje. Stejně jako mnozí další lidé mluví o tom, že nějaká ta výchovná facka nebo, jak on říká, „lepnutí na zadek“ pomáhají dětem vymezit si mantinely. A sám dodává, že jemu občasné profackování ze strany jeho rodičů jednoznačně pomohlo. K čemu? To už neuvedl.

V rozhovoru Jurečka mluví o tom, že fyzické tresty nelze vměstnat do legislativních mantinelů. A dodává: „Myslím, že většina rodičů umí obezřetně nakládat s tím, kdy k tomuto výjimečnému prostředku sáhne. Samozřejmě existují rodiče, kteří se chovají surově a neadekvátně, na to však můžeme upozornit osvětou.“ Sám však žádnou osvětu nekoná – naopak.

Tělesné tresty ČR legislativně neřeší

Tím, jak lehkovážně k tomuto problému přistupuje, dokládá, že téma týkající se většiny českých domácností nepovažuje za nikterak závažné. To, kde by měla být hranice snesitelného fyzického násilí a kde už začíná týrání, neuvádí. Čísla, která se k násilí na dětech váží, nejspíš nezná. A všechno halí do zlehčujícího hávu, které bití dětí normalizuje.

Čtěte také

Odborníci přitom uvádí, že je z mnoha výzkumů jasné, že je nevýhodné vychovávat děti pomocí fyzických trestů, neboť dlouhodobě budou mít problémy s agresí, autoritami a bude také narušen vztah dítě-rodič. Experti a expertky také dodávají, že chybí data i centra pomoci. A také že v pandemii násilí za dveřmi domovů rostlo.

Studie vedená mezinárodním týmem odborníků po dvaceti letech výzkumu navíc dokázala, že tělesné tresty nezlepšují chování dětí ani jejich sociální kompetence, naopak zvyšují potíže s chováním.

Těžko si přitom představit, že by podobné výroky ministr pronášel na adresu žen a mluvil o tom, že je přece nutné jim občas vymezit mantinely. Dokonce je možné, že by něco takového neřekl ani na adresu domácích zvířat – koneckonců na to, že se k dětem rodiče chovají leckdy hůře než k psům, upozorňoval před lety publicista a sociolog Stanislav Biler.

Česká republika je přitom v současné době jednou z mála zemí v EU, která tělesné tresty nijak legislativně neřeší.

Apolena Rychlíková

Marian Jurečka se slovem „rodina“ rád a dlouhodobě zaštiťuje. Dokonce by rád přejmenoval i ministerstvo, v jehož čele stojí. Být však ministrem, který neustále mluví o rodině, a zároveň bagatelizovat násilí na dětech, není úplně dobrá kombinace.

Bít bezbranné děti prostě není normální. I kdyby si to Marian Jurečka z nějakého nepochopitelného důvodu myslel, neměl by to z pozice ministra rozhlašovat v rozhovorech a přispívat tím k další normalizaci násilí na dětech u nás.

Autorka je komentátorka serveru A2larm

Spustit audio