Choroba demokracie začíná od hlavy. Od voleb, které ji zohavují, myslí si filozof Václav Bělohradský

17. leden 2022

„To, proč všude na světě demokracie upadá, je, že už není možné reprezentovat nějakou jednotu. Stát, národ, třídu, dokonce ani civilizaci. Ve skutečnosti je úpadek demokracie v tom, že už tomu nikdo nevěří. Reprezentace není přesvědčivá,“ říká filozof a sociolog Václav Bělohradský, který působí jako profesor politologické sociologie na univerzitě v italském Terstu.

„Donald Trump například získal většinu, ale okamžitě proti němu vystoupila významná část amerického veřejného mínění se slovy: ,Nejste náš prezident.‘ Prestiž jakékoliv vlády začne totiž rychle klesat. A choroba demokracie začíná od hlavy. To znamená od voleb. A volby zohavují demokracii, připomínají spektákl,“ doplňuje. 

Choroba demokracie začíná od hlavy, od voleb.
Václav Bělohradský

Pracuje se s PR agenturami, s reklamou, s hesly. „To už není proces ,názorotvorby‘, ze které se vynoří většina názorová, a my pak říkáme, že zvítězili socialisté, nebo liberálové. Je to jakási i reakce na to, co se tady ve společnosti děje. A tyto většiny se už netvoří,“ míní.  

Bělohradský jako příklad, proč lidé už nevěří demokracii a politikům, připomíná film Jiřího Havelky Vlastníci.

Čtěte také

„To je úvod do problému: Jestliže se nejsou schopni dohodnout vlastníci, a tady je to slovo vlastník symbolem, na tom, že je třeba opravit plyn, aby neskončili, jako ti vedle, kde jim vybuchl a ohrožoval život. Tak nakonec, v otřesné závěrečné scéně jdou a dají bianko šek, tedy předem podepsanou smlouvu, dvěma šíbrům. Symbolický – jednomu z Ruska a druhému z Ameriky. Protože dávají přednost tomu, aby rozhodla oligarchie, než demokraticky zformovaná většina. Protože náklady na formování této většiny jsou příliš veliké.“

Sociální sítě rozkládají důvěru

„Nereprezentujeme jednotu, reprezentujeme spousty zájmů. A máme už dost vysoký kognitivní kapitál díky tomu, že je tady digitální revoluce a informací až příliš. Pak jsme snad schopni se dohodnout.“ 

Volby zohavují demokracii, připomínají divadlo.
Václav Bělohradský

Důvěru pak Bělohradský označuje jako sociální kapitál.

„Máme veřejný sociální kapitál, soukromý sociální kapitál a také ošklivý sociální kapitál – například mafie. Můžeme se spolehnout na to, že v místě, kde mafie vládne, nikdy nezradíte souseda. Proto, že by mafie okamžitě zasáhla, udržuje pořádek. A to je ten ošklivý sociální kapitál ve smyslu, že strach způsobuje, že je pořádek.“ 

Čtěte také

Veřejný sociální kapitál je pak očekávání, že když se mi něco stane, tak mi někdo pomůže. Lidé, které neznám, ale kteří jsou občané stejného státu. „A tento veřejný kapitál chybí, což souvisí se sociálními sítěmi, které rozkládají důvěru v cokoli.“

Občané mají nějakou důvěru ve zdravotnictví – ne pandemie, ale podle filozofa lidé na sítích tuto důvěru rozkládají. A pokud veřejný kapitál chybí, nahrazujeme ho kapitálem soukromým, který se snažíme upevnit.

„To znamená, že soukromý sociální kapitál, to očekávání pomoci, získává dnes téměř veřejnou dimenzi, protože tak nahrazujeme tuto krizi,“ dodává.

Václav Bělohradský

Václav Bělohradský

Od roku 1990 je profesorem politické sociologie na univerzitě v Terstu. Působil též jako hostující profesor na Fakultě sociálních věd UK v Praze.
Na začátku 90. let vystupoval jako razantní obhájce progresivního, ekologicky zaměřeného liberalismu. V pozdějších letech však toto pojetí revidoval z levicových pozic.

Celé Hovory Naděždy Hávové najdete v audiozáznamu.

autoři: Naděžda Hávová , lup
Spustit audio

Související