Couračka, gaťovica, kucmoch, osúch. Co znamenají a kde se vzaly úsměvné názvy jídel?

„Tak například osúchy, to byly placky suché, obyčejné, zato křehance byly určené pro sváteční příležitost z křehkého těsta. Pak tu máme podplamenice nebo podplameníky, což byly placky ze zbytků chlebového těsta, které se pekly s chlebem, ale na kraji pece u plamene,“ říká jazykovědkyně Dagmar Magincová.

Osúchy, křehance nebo cvíbak? Placky bývaly na stole často, proto i názvů mají hodně|foto:Jana Volková

Známý je název beleš, báleš, bíleš nebo bíliš, což byly původně placky z kynuté mouky pečené nasucho nebo smažené. Je to slovo z moravských nářečí s původem v maďarštině, které se na Moravě dodnes používá.

Cvíbak, cvibok, cvibach, cviboch nebo cvipoch. Na Moravě se jedná o moučník z piškotového těsta s ovocem. Na severovýchodě Čech to byl suchar, který se namáčel v kávě nebo čaji. Možná si pamatujete ještě na svého dědu nebo babičku, jak si cvíbak namáčeli při snídani do bílé kávy. „Toto pojmenování je přejato z němčiny: Zweibach znamená dvakrát pečený chléb, zřejmě tedy odkaz na to, že se jedná o vysušený suchar,“ vysvětluje jazykovědkyně Dagmar Magincová.

Co kraj, to jiný kucmoch

Kucmoch - tak naši předkové nazývali kaši nevábného vzhledu. To je prapůvodní název. „Pod názvem kucmoch si může každý z nás představit něco jiného. Původně to byla jakákoli kaše, později regionálně škubánky, tedy bramborové noky sypané mákem, a ještě později hanlivé označení pro jakékoli nepovedené a nevábné hustší vařené jídlo. Název souvisí se staročeským kučina, což znamená na pohled trochu nevábné jídlo,“ vyjmenovává jazykovědkyně.

V oblasti Orlických hor se říkalo kucmoch nastrouhaným syrovým bramborám, které se smíchaly s podmáslím a škvarky. Směs se zahustila moukou, vlila na vymazaný pekáč, pokladla se jablky nebo švestkami a dala zapéct do trouby. Jinde je kucmoch název pro dozlatova upečené placky z tenkých plátků brambor, které se po upečení potírají česnekem.

Omachel, to je název pro hustou omáčku. „Vznikl ze slov omáčka a jícha, což znamená hustá polévka. A když jsme u polévek, velmi bohatou zásobu různých krajových názvů nabízí zelná nebo česneková polévka,“ konstatuje jazykovědkyně Dagmar Magincová.

Cacarda, cacarka, couračka, couralka, gaťovica, chábovica, šlompračka, zelňačka, kapusnica, kapuščanka, kyselica, kyselka… To všechno jsou krajové názvy pro zelnou polévku. Některé názvy – např. couračka – vznikly od toho, že nakrouhané zelí bylo dlouhé a couralo se z talíře ven. Gaťovica pro změnu odkazuje na nadýmání po pozření polévky, které se projevuje v kalhotech.