Daniel Kroupa: Ústavu kvůli držení zbraní neměnit

Do Ústavy se má do šestého článku, pojednávajícího o právu na život, doplnit, že „právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon“.

Čtěte také

Patří právo bránit život zbraní do ústavního pořádku? Právník Koudelka je pro, sociolog Gabal proti

Dlužno dodat, že takové právo, aniž by bylo v rozporu s Ústavou, máme podle trestního zákona již nyní zaručeno, a to v případech nutné obrany – tedy jsme-li útokem druhého člověka ohroženi na životě nebo v případě krajní nouze, například při napadení zvířetem. Otázka tedy zní: proč předkladatelé usilují o to, aby právo, které už máme, bylo v ústavní listině výslovně?

Připomeňme si nejprve, že listinu máme hlavně proto, aby chránila naše práva a svobody především proti mocenské zvůli státu a že její síla i spolehlivost spočívá mimo jiné v její neměnnosti. Základní zákon, který se průběžně přizpůsobuje potřebám vládnoucích, u něhož za chvíli nevíme, co ještě platí a co už nikoli, nás před ničím neuchrání.

Hra, v níž si jeden z hráčů může přizpůsobit pravidla, kdykoli se mu to hodí pro vítězství, je prostě zkažená. Českou Ústavu se, až na jednu výjimku, podařilo dosud před takovými neodpovědnými zásahy uchránit. Hlavní zásluhu na tom má Senát. Ale ten nyní selhal.

Automatické zbraně

Čtěte také

Držitelé zbraní jsou společensky a morálně na výši, tvrdí Sdružení na ochranu práv majitelů zbraní

Ustoupil lobbystickému tlaku držitelů zbraní, kteří se takto snaží čelit požadavkům směrnice Evropského parlamentu a Rady EU číslo 853 z roku 2017. Ta chce postavit samonabíjecí a samočinné střelné zbraně pro soukromé použití mimo zákon. Jde o zbraně jako je AK47 či M16, které neslouží ani nutné sebeobraně, ani krajní nouzi, ale jsou výborně použitelné při teroristických útocích. Právu, aby se mohl člověk v akutním ohrožení bránit pistolí či loveckou puškou, směrnice nepřekáží. Zpřísňuje držení zbraní, a to je správné.

AR-15 je civilní verze armádní útočné pušky M16|foto:CC0 Public domain

Aby nedošlo k omylu, zdůrazňuji, že jsem zastáncem práva občanů držet zbraň. Zasazoval jsem se o to, aby zákon o zbraních a střelivu vycházel z tohoto principu. Aby nebyl koncipován tak, že zbraně přiděluje stát privilegovaným skupinám. Zároveň jsem ale přesvědčen, že stát musí zabránit tomu, aby se dostaly do rukou nebezpečných paranoiků, do rukou lidí psychicky nestabilních ani do rukou těch, kteří v nich spatřují vhodný prostředek k násilné změně společenského řádu.

Obecný zájem

Petice držitelů zbraní, podpořená více než statisíci podpisy, je jistě důvodem, aby se politici jejím obsahem vážně zabývali. Mají zvážit, zda neobsahuje důležité podněty ke změně zákona, mají s petenty věc projednat a vysvětlit jim důvody, proč tu či onu věc nemohou akceptovat. Rozhodovat však nemají ani v zájmu této menšiny, ani v zájmu většiny s opačným názorem nebo bez názoru, ale v zájmu obecném. Především by se však měli vyvarovat toho, aby se z takto malicherných důvodů měnila Ústava České republiky.

Daniel Kroupa|foto:Jana Přinosilová,Český rozhlas

Není jisté, zda se v tomto volebním období stihne novela ústavní listiny projednat ve sněmovně. Pokud ano, nezbývá než doufat, že v Senátu při schvalování budou přítomny více než dvě pětiny senátorů, kteří jejímu schválení zabrání.

Autor je filozof a pedagog