Hana Slívová

Má rád kreslený humor Miroslava Bartáka anebo film Hynka Bočana Nikdo se nebude smát. Než mu začal být jeho byt malý, archivoval spoustu materiálů potřebných k práci.

Mluví o sobě jako o chronickém volnonohaři, který dělá všechno a nic. Organizuje kulturní akce, fotografuje, provozuje analogové fotoautomaty, věnuje se ediční práci.

Pro pobavení rodiny si od dětství vymýšlela příběhy a sama sebe obsazovala do rolí babek nebo podivných chlapců. Ve čtyřech letech se zamilovala do Jiřího Šlitra.

Festival Blues Alive, Divadlo Na Jezerce, olomoucká kardiochirurgie anebo Dny židovské kultury – s těmito místy a událostmi jsou spojeny fotografie Jindřicha Buxbauma.

„Když u nás strávíte celý den, dozvíte se o přírodě takových věcí, že vám z toho praskne hlava,“ říká Ivo Macek, ředitel Přírodovědeckého muzea.

Žila v Praze, Berlíně, Oslu i ve švédských lesích. Všude dělá to, co ji fascinuje odmala: maluje. Jejími tématy jsou člověk a smrt, temnotu ve svých olejomalbách nevidí.

„Odvaha cokoliv říkat je v této zemi dost levná. Máme pestrou mediální scénu, která dává prostor komukoliv, kdo umí udělat chytlavý titulek,“ říká Jindřich Šídlo.

Co mají společného politici Jiří Paroubek, Stanislav Gross a hudebník Jan Nedvěd? Jsou to osobnosti s rozporuplným mediálním obrazem, o kterých točil dokumenty Jan Látal.

„Uvěřit, že člověk se na svět může dívat jako tvůrce, je hrozně dobrá věc,“ říká režisérka, hudebnice, pedagožka a průkopnice dokumentárního divadla u nás Jana Svobodová.

Když Miroslav Pospíšil nesedí nad projekty, rád běhá a hraje fotbal. Právě z fotbalu si bere inspiraci: dlouhodobě úspěšný může být jen ten, kdo dá na týmovou spolupráci.