Ivan Mls

Chystáte se letos na dovolenou? Asi určitě, že ano. A asi někam do tuzemska. A pošlete svým blízkým pozdrav, abyste se pochlubili, kam jste se vydali?

Je to to takový pěkný zvyk. Tradice. Ale obávám se, že nevydrží a postupně zanikne. Mám teď na mysli setkání rodáků. Čas od času tuhle akci uspořádají v nějaké vsi.

Máte rádi trávu? Co je to za otázku, řeknete si, kdo by neměl. A nemusíte být zrovna králík ani přežvýkavec. Vždy je přece příjemné projít se naboso po měkoučkém trávníku.

Už se docela těším, až budu moci na veřejnosti svobodně odložit roušku a volně se nadechnout. Bez obav, že se na mě bude někdo dívat jako na velmi podezřelé individuum.

Umíte jezdit výtahem? Že na tom nic není? Jen neříkejte. Určitě jste už zjistili, že i pro výtahy funguje třeba zákon schválnosti.

Někdy je docela fajn být pamětníkem. Zvlášť když si člověk může porovnat věci minulé a současné a zjistí, že ta současnost je – alespoň v něčem – lepší než minulost.

Tak jsem zas o něco chytřejší. Konečně mám jasnější představu o tom, co to znamená, když se řekne, že si někdo někoho hýčká. Momentálně se tím hýčkaným cítím být já osobně.

Krátce po začátku naší doby koronavirové se vyrojila k tomuhle tématu spousta vtipů. Asi to máme my, Češi, v povaze: I když je nám nejhůř, děláme si z toho srandu.

Nejsem nákupní typ. Tedy člověk, který by za důležitou součást svého života považoval neustálé šmejdění po obchodech –  shopování.

Taky už pár dnů nosím, ostatně jako všichni, na veřejnosti roušku. A zjišťuji, jak takový nevelký kus textilie dokáže změnit svět kolem nás.