Ivo Fischer

Textař, překladatel, dramaturg a rozhlasový redaktor

Ivo Fischer pocházel z umělecké rodiny (skladatel J. F. Fischer, malířka M. Fischerová-Kvěchová, textař V. Fischer). Jako sextán byl v r. 1941 vyloučen ze všech středních škol "pro potupu německé branné moci", reálné gymnázium dokončil po válce. Studium na Filozofické fakultě UK v letech 1945-1948 nedokončil. Od r. 1946 psal do různých novin verše a povídky. V té době mu vyšla sbírka básní Balady z konce katastrofy, villonovské verše poválečné nálady, a knížka Dětem pro radost.

Do Čs. rozhlasu v Praze přišel v r. 1949, kdy nastoupil do redakce armádního vysílání. V období 1950-1955 působil jako literární redaktor v krajském studiu České Budějovice. Poté se vrací do pražského rozhlasu, kde byl postupně redaktorem redakce veřejných estrád, redakce české a slovenské literatury a redakce A-Zet. Zejména v této redakci (její název vyjadřoval nejen zkratku "aktualit a zajímavostí", ale především široké spektrum zájmových sfér, jež svým působením zasahovala) byl pro svou vzdělanost, nadání, autorskou vynalézavost i vzácné charakterové vlastnosti maximální autoritou. Redakce připravovala, na rozdíl od redakcí naukových a publicistických, pořady spojující poučení se zábavou. Psané převažovalo zhusta nad natáčeným, aby byla zpevněna literární kvalita. V tomto pojetí Fischer redigoval a autorsky vytvářel mimo jiné oblíbené Nedělní a později Černé hodinky, nápaditě psané k nejrůznějším tématům. Jeho dominantním pořadem však byl měsíčník Piš a slyš!, jehož byl otcem a z valné části také tvůrcem všech 95 vydání. Byl to kaleidoskop zábavných odpovědí na zprvu skutečné, později vymyšlené dotazy posluchačů, vždy však vycházející z jejich zájmů a poskytující cenné informace. "Pišák" (1965-1969) v podání především stabilní herecké trojice J. Dítětová, M. Mach a M. Neděla bavil a přinášel radost, okouzloval hravostí ducha, kontrastující s žoviální bodrostí a vemlouvavostí. Při této činnosti psal Fischer zároveň rozhlasové hry a pohádky pro děti a mládež, např. Kdo lže, ten krade, přispíval do pořadů Kolotoče i hudebních pořadů. Některé hry převáděl do jevištní podoby: Bleděmodrý Petr, My se vlka nebojíme (1985), jiné pro knižní vydání: Prázdniny s mopedem (1964). Také už začal překládat operety a psát texty k muzikálům.

Koncem r. 1969, po plném propuknutí "normalizace", dobrovolně Čs. rozhlas opustil; věděl, že v prostředí politického i programového nátlaku a šikanování tu pro něj při jeho demokratickém a svobodymilovném smýšlení už není místa. Svoje další působení soustředil nyní do oblasti divadla. Jako dramaturg scény Rokoko (1969-1974) napsal s umělecky spřízněným skladatelem Z. Petrem muzikály Filosofská historie a Pan Pickwick. Tehdejší ředitel Rokoka D. Vostřel později Fischera označil za "vůdčího ducha divadla a velkého textaře." Plzeňské divadlo J. K. Tyla uvedlo Fischerovu muzikálovou úpravu Klicperova Zlého jelena, pro divadlo S. K. Neumanna v Praze adaptoval Tylova Čerta na zemi, Dumasovy Tři mušketýry a Kainarova Nasredina. Pro Hudební divadlo v Karlíně přeložil operety Zeller: Ptáčník, Offenbach: Orfeus v podsvětí a Krásná Helena, Millöcker: Žebravý student. Pražská Viola provedla Fischerovu Dějepravu, prokládanou historickými apokryfy a autorovými původními šansony. Psal scénáře k televizním seriálům Dobrý večer s Waldemarem či Co neodnesl čas. Pro Rokoko vytvořil recitál Osm lásek W. Matušky s dvaceti zcela novými písničkami k osmi Matuškovým vztahům k nejrůznějším objektům.

Ač duchem i srdcem rozhlasák, oblíbený posluchači pro autorství chytrých a vtipných pořadů redakce A-Zet, v nejobecnějším povědomí Fischer zakořenil písňovými texty. Stvořil jich mnoho set, pro zpěváky, pro divadlo, film, televizi i rozhlas. Snažil se v nich vždy dotknout nějaké životní pravdy. Jeho texty rádi interpretovali všichni naši přední zpěváci populární hudby, stal se "dvorním" textařem W. Matušky. Jeho písňové texty se líbily laikům i odborníkům pro sdělnost a poetické hodnoty, a líbí se dodnes i přes proměnu generací. Zde jsou názvy některých z nich: Zelené pláně, Jó, třešně zrály, Žluté růže z Texasu, Podívej, kvete růže, Koukám, jak ten čas letí, Slavíci z Madridu, Tuhle rundu platím já, Červená řeka. Překladem amerických lidových písní se Fischer postavil v čelo textařů westernové éry. Podařilo se mu, oč usiloval, aby cizozemské písničky byly přizpůsobeny naší mentalitě, našim představám a způsobu myšlení, abychom se v nich našli my sami, aby zněly podomácku jako písně kramářské či lidové popěvky; aby se hodily ke konkrétnímu zpěvákovi podle jeho osobního ustrojení. V tomto smyslu Fischer písně nepřekládal mechanicky, ale tvořil vlastní texty na dané téma, zároveň však dbal, aby nebyla porušena atmosféra původní písničky, její poselství, její základní smysl.

R. 1989 vyšla Fischerovi profilová dlouhohrající deska Textlibris s důvěrně známými písněmi v podání nejlepších zpěváků a P. Haničince. V listopadu 1989, rok před smrtí, ještě Fischer uslyšel na Václavském náměstí zpívat masy svůj přepis písně o naději We shall overcome. Nevelký postavou, patřil Ivo Fischer k velkým postavám rozhlasového umění a čelným tvůrcům lehké múzy.

Sledujte nás