Jak se vábí sovy? Kulíšek má napoleonský komplex, klidně vás napadne, popisuje ekolog

Brdské lesy jsou svým způsobem docela unikát, co myslíte?

Čtěte také

Je ostudou myslivců, že se u nás polák velký stále loví. Přitom jde o ohrožený druh, diví se ornitolog

Je to rozlehlé lesnaté území ve vyšších polohách, které je vlastně jediné ve vnitrozemí. Snad kromě Vysočiny. Jinak jsou naše vyšší hory a lesy při obvodu Česka. Kdyby nebylo pražské zácpy, jsme tady opravdu zhruba za 40 minut. A jsou to lesy, kde třeba žije rys ostrovid. Už tady byl zaznamenaný vlk. Takže vedle Prahy máme divočinu. 

Kulíšek je skutečně jedna z nejmenších sov, kterou u nás máme. Ale je to pěkná potvora. Vypadá jako roztomilé zvířátko, ale menší ptáci se ho opravdu mohou právem bát?

Je to nejmenší sova na světě. Kulíšků je mnoho druhů, ale v zásadě je velikost podobná. Řekl bych, že kulíšek má klasický napoleonský komplex. Je to opravdu mrňous, který je velmi nervní, hodně agresivní. Ornitologové, kteří kroužkují mláďata, ví, že je schopen vás napadnout. Berou si radši helmu.

Za chvíli se začne stmívat a začneme vábit kulíška. Jak se to dělá?

Použijeme vábničku, což je taková malá bambusová flétna, ale dá se i přehrát z mobilního telefonu kulíškův teritoriální hlas. Je to takové jednoduché rytmické pískání, docela vysoké. Čím menší sovy jsou, tím je hlas jemnější nebo vyšší. Výr bude mít hluboké houkání, zatímco kulíšek píská jemně a vysoce.

U kulíška se tvrdí, že můžete pískat třeba i Macha a Šebestovou a on se naštve. Protože takové hlasy se v lese neozývají a přijde mu to podezřelé. Tak se jde podívat a začne se teritoriálně hájit. My tím vlastně napodobujeme hlas teritoriálního samce, který se mu dostal do jeho teritoria.

Vábničkou napodobujeme hlas teritoriálního samce.

A on si v tu chvíli řekne: „Tak to ne. Teď začínám hnízdit. Mám tady samičku, která ještě nesedí na vajíčkách. Jde mi o všechno.“ A jde ho v podstatě vyprovodit ze svého revíru.

Myslíte, že máme šanci třeba na další sovy? Na sýce, kalouse, mohu tady v brdském prostoru doufat i ve výra?

Čtěte také

V přírodě jde o přežití. Obrovským problémem je polidšťování zvířat, upozorňuje záchranář

Jsou tu všechny jmenované sovy. Ještě bych k nim přidal puštíka obecného, ale ti mají různé specifické nároky na prostředí. Tady uprostřed jehličnatých lesů jsou typičtí kulíšek nejmenší a sýc rousný.

Sýc rousný má nejradši, když jsou v lese bučiny, protože v bukových lesích jsou dutiny po datlovi a taky buk neroní tolik smůlu, která by mohla zalepit peří. Výr velký potřebuje k hnízdění přece jen nějaké skalky nebo aspoň stráň s balvany.

Ale v třemšínských Brdech při okrajích také vzácně hnízdí. Kalous ušatý a puštík obecný jsou spíš ptáci otevřených ploch. Hnízdí spíš v nějakých remízech. Kalous je docela hojná pražská sova.

Jak vznikla pověra, že houkání sovy znamená příchod nějakého neštěstí? Proč se toho bojíme?

To vzniklo v souvislosti se sýčkem obecným, který dříve býval běžnou součástí naší krajiny. Dnes je vzácný. Hnízdí jen v lounském středohoří, na jižní Moravě a velmi sporadicky na Plzeňsku. Jednak často hnízdil v sakrálních stavbách, na hřbitovech, v kapličkách nebo věžičkách kostelů. Jeho hlas je opačný, než má puštík, a má stoupající tendenci. Připomíná to volání smrti.

Houkání sýčka připomínalo volání smrti.

Ale vzniklo to tak, že když byl někdo doma nemocný a svítil si lampou, sýček využíval toho, že na světlo jde hmyz. Je totiž z velké části hmyzožravý. Takže se objevoval třeba v okně toho osvětleného pokojíku. Takto nějak vzniklo, že přináší smrt. Často potom smrt u nemocného nastala, ale s tím sýček neměl nic společného. Sýčkův hlas se překládá jako „pojď na smrt.“ Dnes už to běžné není, protože sýček z krajiny zmizel.

Jak se podnikají výpravy za sovami? A jaké sovy můžeme slyšet v Africe? Poslechněte si celý rozhovor.