Mám tendenci vidět lásku úplně všude! Hana Zagorová hostem pořadu Stříbrný vítr

„Odmalička mě oslňovala příroda a vlastně všechno, co jsem ještě neznala a byla schopna zachytit, pojmenovat procítit a prožít,“ přiznávala Hana Zagorová. „Ještě dnes mě třeba ohromí, když pozoruji, jak prokvétá kytka. Aniž bych chtěla být patetická, je to úžasné!“

Jsem teď veselejší

Jak ji samotnou změnil vztah s jejím osudovým mužem Štefanem Margitou? „Začala jsem být veselejší. V mládí jsem bývala opravdu nesnesitelně veselý člověk. Pak mě ale život tak trochu ubil.“

„S příchodem Štefana jsem pozvolna opouštěla svou melancholii, ponurý výraz a zadumanost. Tu můj muž opravdu neměl moc rád, protože jí nerozuměl. A vrátila jsem se k veselosti.“

„Však také postupem času zařazuju do svých programů stále méně smutných písniček. Nechci, aby lidé odcházeli z koncertu zadumaní, vážní, nostalgičtí. Chci, aby zářili radostí,“ prozrazovala moderátorce Jitce Novotné.

Vášeň a cíl

Hana Zagorová měla zástupy fanoušků, devět Zlatých slavíků a přes jedenáct milionů prodaných desek. Přitom se ale „nekoupala“ ve slávě. V soukromí působila jemně, vlídně, laskavě. Opravdu inspirativní a následováníhodná byla její vášeň pro práci.

„Velmi mě zajímá cíl, ale ze všeho nejvíc cesta k němu. To, co na ní potkám, co mě osloví. Zbožňuji přípravu a studium, učení textů i melodií. Vychutnávám si slovíčko od slovíčka, notu od noty. Když je pak práce uzavřená, písničky natočené, deska vydaná, přestává mě zajímat.“

„Mám to tak celý život. I když jsem napsala první ze svých básniček, užila jsem si ji v obrazech, náladách, prožitcích a pocitech. Ale jakmile byla básnička hotová, řekla jsem si: A co mě čeká teď? Vždycky mě zajímá ta cesta. To DÁL...“