Neubližujte mi, neničte mě. Král smrků v údolí Oslavy žádá turisty o pokoru

Asi v polovině cesty k němu člověk narazí na ruinu bývalé vápenice. „Ve starých mapách je psáno, že to je Vápenný vrch, tak on panovník Haugwitz to tam vyčetl a nechal nalámat vápenec v lomu za Kuroslepy,“ přemýšlí nadšenec místní historie pan Jaroslav Bohuslav.

„Vybudovali tady z toho vápence ostění, dva vjezdové portály, římsu kolem dokola, na kterou museli mít kusy vápence nejméně půl metru dlouhé. To je stavba, klobouk dolů. Chtělo by to zrekonstruovat,“ říká dále pamětník.

Pan Jaroslav Bohuslav je pamětník z obce Březník, který okolní kopce, údolí Oslavy a každý kámen široko daleko zná jako své boty. O Vápenici – kamenné budově stojící uprostřed borového lesa nad řekou – ví i to, jak přišla o svou střechu z šindelů. „Tady byl smrkový les, zasázely se borovice. Zbytky vykácených smrků se při uklízení pálili, nedostatečně uhasily, od toho chytla celá stráň a shořela i celá střecha,“ dodává k historii vápenice.

Král smrků

Po cestě z kopce dolů na takzvanou Dlouhou Oslavu při pokračování dále podél jejího toku návštěvník dojde k mohutnému smrku, který si získal přezdívku Král smrků. Pan Bohuslav byl u toho, když strom zkoumal Rostislav Taraba z Brna, autor knih o památných stromech.

„Údajně je to čtvrtý největší smrk v České republice. Měření v roce 2005 ukázalo, že se tyčí do výše 46 metrů, má obsah 27 kubických metrů dřeva a obvod 4,6 metrů a svým stářím pamatuje nástup rodu Haugwitzů na náměšťském panství v roce 1752,“ přibližuje mohutnost stromu Jaroslav Bohuslav.

9 fotografií

Když měl být smrk v padesátých letech minulého století poražen kvůli získání velkého objemu dřeva, svým nekompromisním postojem tomu zabránil místní hajný Eduard Nováček. Místní také pamatují návštěvy jistého brněnského Řeka, který v údolí Oslavy vlastnil chatu. Uměl prý ohromnou rychlostí vyšplhat až do koruny smrku a překvapovat svými pozdravy z výšky kolemjdoucí.

Při západu slunce je nejkrásnější

Smrk na ceduli od pana Bohuslava návštěvníky prosí, aby mu neubližovali a radovali se z jeho krásy.

„Když vezmeme do úvahy, jak rychle stromy rostou, tak dnes už bude mít určitě přes padesát metrů. Musíte poodejít kousek dál, abyste to ocenili, a nejkrásnější pohled na tento gigant je večer, když je ozářen západem slunce,“ uzavírá nadšeně Jaroslav Bohuslav.