Kriegel chtěl Únor tvrdý, prosazoval revoluci se vším všudy, říká historik Groman

František Kriegel byl spolutvůrcem Lidových milic, jak to v té době myslel?

Na začátku, v únoru 1948, šlo opravdu do tuhého. Můžeme na tom ilustrovat, kde se kniha odchyluje od toho svatého obrazu, který z Kriegla pamětníci dělali, když ho stylizovali do toho rozumného.

Vždycky se vyprávělo, že Kriegel věřil ideji komunismu, věřil, že se má bojovat i se zbraní v ruce, což sám prokázal na frontách druhé světové války, kde za ideu opravdu se zbraní v ruce bojoval.

Čtěte také

František Kriegel byl rebel ve jménu komunistických zásad

Když se pak podíváte, co tehdy vypovídali pamětníci při prověrkách uvnitř Komunistické strany nebo při výsleších v padesátých letech, ten obraz se začne trochu proměňovat. A je dost zjevné, že Kriegel patřil k těm lidem, kteří v Komunistické straně prosazovali, že Únor má být opravdu tvrdý.

Zatímco Rudolf Slánský a Josef Pavel, který velel Lidovým milicím, řekli ne, nebude se střílet, v novinách nesmí být titulky „Komunisté střílí do lidí“, Kriegel byl mnohem tvrdší a prosazoval revoluci se vším všudy. Později ho stylizovali do „toho rozumného“, ale myslím, že tehdy takový nebyl.

Kriegel: Voják a lékař komunismu|foto: Barbora M. Votavová, Nakladatelství Paseka

Co bylo mezi Lidovými milicemi a moskevským protokolem?

Mezitím se vyšvihl do pozice jediného náměstka ministra zdravotnictví. V podstatě ten úřad řídil a v době politických procesů si na něm vylámal zuby, protože byl příliš radikální a příliš tvrdý na spolupracovníky.

Jsem zvyklý velet – jako lékař, jako voják – co chci, to se stane.
František Kriegel

Oni mu pak začali „mazat schody“, jak to tak bývá. A v dobách politických procesů, kdy se konaly různé schůze, kritiky, sebekritiky, říká velmi přesně jednu věc: „Jsem pravověrný komunista. Neškodím straně, nejsem žádný škůdce, ale jsem zvyklý, že co chci, to se stane. Jsem zvyklý velet – jako lékař, jako voják.“

Čtěte také

Peroutka byl solitér a nikomu nesloužil, říká předseda Sdružení Ferdinanda Peroutky Martin Groman

On neměl jinou zkušenost. Tehdy byl lékař na úrovni pána Boha, co řekl, to platilo. I proto se ta kniha jmenuje Voják a lékař komunismu. V Krieglovi jsou tyto dvě pozice, které rozkazují, na to on byl zvyklý.

Proto v politice nemohl být úspěšný – nebyl schopen strhávat za sebou davy na základě sympatií a ideje. Přesně věděl, co se má dělat a jak se to má udělat, a očekával, že to přece mají vědět všichni. Ale tak to nechodí.

František Kriegel je politickou figurou, která v určitou velmi vypjatou chvíli řekla: ,Ne, nepodepíšu‘, i když všichni ostatní říkali: ,Buď rozumný a podepiš‘.

Problém podpisu-nepodpisu v roce 1968 není otázkou Kriegelova hrdinství nebo zásady. Podle něj prostě nebylo možné protokol podepsat, protože nešlo o delegaci, ale o unesené komunisty. To, co jim dali k podpisu, nebyla dohoda, ale diktát, a to, co se stalo, byla kapitulace.

Říkal, že je zástupcem lidu, byl lidmi zvolen, zastupuje je a jako takový nemá legitimitu k tomu, aby jednal o mezinárodní smlouvě, která omezí samostatnost státu. Proto navrhuje vrátit se zpátky a projednat vše v parlamentu.

Jaká je spojitost mezi tehdejší politikou a tou dnešní? A proč nejen politici rádi překrucují historii? Poslechněte si celý rozhovor.