Okno do Evropy
Úsloví „otvírat okno do Evropy“, ve smyslu přiblížit se evropskému životnímu stylu, jsme často slýchali v souvislosti se vstupem naší země do Evropské unie. Jeho původ je ale mnohem, mnohem starší.
Uhodnete, s kým je toto úsloví spojeno? Představí se vám sám...
„Můj otec byl panovníkem velké země. Narodil jsem se mu jako čtrnácté dítě a pátý syn v pořadí. Protože mí tři starší bratři zemřeli a čtvrtý Ivan byl nemocný a nemohl vládnout, povolala mě šlechta na trůn už jako malého chlapce. Ve skutečnosti ale vládla Žofie, nebo chcete-li Sofie, moje nevlastní sestra. Opírala jsem se o podporu elitních vojenských jednotek, takzvaných Střelců. Od malička jsem na vlastní kůži zažíval, co dokáže krutost, nevzdělanost, a mocichtivost. Mockrát mi šlo o život.“
Tak co, už tušíte, kdo byl tenhle vládce impozantní postavy? Měřil prý přes dva metry, měl rád manuální práce a dobře to uměl se sekyrou.
„Měl jsem už po krk těch tahanic o moc. Navíc byla moje země zoufale zanedbaná. Žádný vědec, myslitel ani stavitel. Jen zaostalost, nevolnictví, byrokracie, zkostnatělá armáda, nespravedlivé soudy. A tak jsem se rozhodl, že se v utajení vydám do světa na zkušenou.“
Zní to jako pohádka, ale není to fikce. Stalo se to v roce 1697.
„Obdivoval jsem kulturu západní Evropy. Studoval navigační přístroje, vojenské umění, učil se stavět lodě, pracoval v holandské loděnici jako tesař. Mimochodem, byl jsem i v Karlových Varech a v Praze, kde jsem přijal do svých služeb mnoho schopných mužů, například váš šlechtic Černín mě doprovázel do Vídně.
Ale pak už jsem si musel pospíšit s návratem domů. Čekala mě spousta práce: potlačit povstání Střelecké gardy, sestru Žofii odkázat do kláštera, bojovat proti Švédům, Osmanské říši a Tatarům.
A hlavně modernizovat svou zemi podle západoevropského vzoru. Což znamenalo: upravit ruský kalendář, vydávat první ruské noviny, zjednodušit abecedu, zřídit školy, nemocnici, muzeum, akademii věd, podporovat řemeslnou výrobu, vybudovat početnou a dobře vycvičenou armádu...
A svůj lid trochu vychovat! Naučit mužiky i šlechtu neplivat na zem, nechlemtat vodku přímo z láhve, donutit je k tomu, aby nosili evropské šaty a ostříhali si ty nechutné dlouhé plnovousy – ty jsem doslova nesnášel!“
Teď už určitě víte, který panovník k vám celou dobu promlouval. Byl to Petr Veliký.
V roce 1703 začal na bažinatém, v té době ještě švédském území, při ústí řeky Něvy do Finského zálivu, budovat nové hlavním město Ruského impéria, které dostalo jméno po něm – Sankt Petěrburg.
Na pomoc si sezval významné západní architekty a umělce, do práce povolal i řemeslníky a dělníky z celé země. A právě toto město se mělo stát – a také se ve své době stalo – oním pověstným oknem do „Evropy“.
Car Petr Veliký vládl Rusku do roku 1725. I on dokázal být pěkně krutý, absolutistický vládce. Dokonce dal umučit svého vlastního syna Alexeje Petroviče, který byl proti jeho reformám.
Přesto – anebo právě proto? – se za jeho vlády Rusko stalo skutečnou velmocí a Petrohrad jedním z evropských kulturních středisek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
