Ondřej Neff

Jsem od soboty ilegál. Sobota, neděle, pondělí... V úterý si pojedu pro nový řidičák. Starý mi propadl v pátek. Správně bych se měl nechat na úřad dovézt.

Na hranicích si postojíte, varovali mě přátelé. Zmínil jsem se, že se chystáme s kamarády podívat se na vánoční trhy v Drážďanech. Děláváme to tak už řádku let. 

Po dlouhé době nastala zima se vším všudy, s ledovkou i s tím, čemu Jarek Nohavica láskyplně říká bílé svinstvo. Toho je teď všude plno, tohle jsme nezažili dlouhá léta.

Nastal čas předvánočního shonu. Patří k němu vánoční večírky. Jeden chystají i Lidové noviny. Dostal jsem pozvánku, potěšilo mě, že ho pořádají ve stejné datum jako vloni.

Čtu, že do legislativního procesu jde návrh na ústavní právo být off-line. Pokud nejste on-line nebo in-line, pak vězte, že je to právo nebýt na internetu.

Hlubokou poklonu a výraz obdivu mohu vyseknout jenom slovy. Mířím na Andreu Steckerovou a všechny tvůrce, kteří v pražské Valdštejnské jízdárně vytvořili obdivuhodné dílo.

Na přelomu října a listopadu je už podzim jak se patří. Nenechme se zmást jeho aktuálním stavem. Je teplo, moc bych se divil, kdyby v sobotu Martin přijel na bílém koni.

Svátek 28. října připadl na sobotu. Glosátor si nemohl nevšimnout, s jakou graciézností udeřil prezident republiky praporem do hlavy vojáka, strnulého ve stoji spatném.

Taky máte pocit, že na vás rodiče byli tvrdší než dnes rodiče na své děti? Pokud ne, pak jste výjimka. Standardní pocit je to, čemu říkám mýtus o krutém dětství.

Ledva jsme se vzpamatovali z paniky stran umělé inteligence, která nás zaplaví dezinformacemi, takže nebudeme vědět, ani jak se jmenujeme, už je tu panika nová.