Ondřej Neff: Splněný sen
Minulý týden mi přinesl velkou radost. Německý institut pro ekonomický výzkum dospěl k závěru, že každý německý občan by měl dostat k 18. narozeninám částku dvaceti tisíc eur. Částečně by se tím vyrovnala nespravedlnost, čtu ve zprávě, způsobená tím, že někdo po rodičích zdědí majlant a jiný dluhy. Takhle by na tom byli všichni stejně a s dvaceti tisíci by mohli snadněji studovat nebo otevřít nějakou aktivitu, dnes se tomu říká start up.
Proč ta radost? Nehodlám požádat o německé občanství a poté falšovat rodný list, abych fatální sedmičku na začátku označení věku změnil na příjemnou jedničku.
Čtěte také
Nápad Německého institutu beru jako velkou satisfakci. Před lety jsem totiž v naší komunitě autorů a fanoušků sci-fi otevřel literární workshop. Jmenovalo se to Projekt milion. Bylo to ještě za minulého režimu a tehdy byl milion astronomická částka.
Námět byl tento: Okamžikem dovršení 18. věku každý mladý člověk dostane od státu milion. A už nikdy poté ani korunu. Je na něm, aby získanou sumu udržel a rozvinul a naložil s ní tak, aby mu zajistila až do smrti bezpečný život.
Zadání workshopu počítalo s různým přístupem: Jak historicky taková společnost vznikne? Jak funguje ekonomicky? Jaké to bude mít sociální dopady? Jak bude vypadat kultura takové společnosti, jaká bude její politická struktura?
Projekt všichni odmítli
Do mého workshopu se přihlásil tucet adeptů a všichni do jednoho dospěli k závěru, že projekt milion je úplná blbost a že by důsledky byly zhoubné.
Čtěte také
Od té doby uplynulo 45 let a vida, Německý institut pro ekonomický výzkum přišel s takřka totožným nápadem. Od toho mého před 45 lety se ale liší v podstatném bodu: Já jsem předpokládal, že by čerstvý milionář už nikdy žádné další peníze od státu nemohl čekat. Něco takového zřejmě onu progresivistickou německou instituci nenapadlo. Projekt zapadá do konceptu helikoptérových peněz, to jsou ty sumy rozdávané plošně pod heslem nepodmíněného příjmu.
Můj projekt byl jiný. Předpokládal osobní odpovědnost, důraz kladl na píli a prozíravost. Vůdčí heslo zní „každý svého štěstí strůjcem“ a taky „jak si kdo ustele, tak si lehne“.
Což jsou myšlenky zralé na vygumování z lidské mysli v duchu filtrace správného a nesprávného uvažování. Zřejmě právem. Vždyť ten můj projekt všichni odmítli. Už tehdy před 45 lety byli náležitě probuzení, tehdy se říkalo uvědomělí. Snad se k tomu taky propracuju, ale nějak se mi to nedaří a za úplnou blbost pokládám projekt Německého institutu.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
