Potřebujeme politiky s vizí. Lidstvo se k planetě musí začít chovat jako hospodář, ne jako pán, říká vědec

4. říjen 2022

V knize Klimatická změna – příčiny, dopady a adaptace ukazují její autoři příčiny vzniku klimatických změn, jejich projevy a důsledky a přináší možnosti řešení problému v budoucnosti. „Evropa má povinnost zvednout  prapor a jít na barikády, i když to bude složité,“ říká profesor Michal Marek, ředitel Centra výzkumu globální změny AV ČR a spoluautor publikace. Jak vnímá současnou klimatickou situaci? A věří, že se svět změnám klimatu postaví? Poslechněte si rozhovor.

Ve vaší knize jsem narazila na rozsáhlou kapitolu o Antropocénu. V jaké geologické epoše tedy teď žijeme?

Antropocén znamená to, že jsme dospěli do takové fáze existence, vývoje a chování, kdy je téměř hlavním hybatelem všeho člověk. To je naprosto nová situace – síly, které určovaly chod planety, byly vždycky přírodního původu a lidé měli minimum možností je ovlivňovat. Teď jsme se bohužel dostali do situace, kdy jsme hlavní silou my.

Vzpomínám si, že slavná konference v Paříži pro mě byla významná tím, že jsme se k tomu přiznali. Že stav planety – jaký je, jak se vyvíjí, co se děje – je především a hlavně důsledkem naší činnosti. Proto ten „antropocén“. Jsme v situaci, kdy je planeta výrazně ovlivňována řídicí silou, kterou je naše civilizace.

Obálka knihy Klimatická změna: Příčiny, dopady a adaptace

Budeme asi mluvit o věcech, které lidé nechtějí slyšet. Máte nějaký recept, jak popularizovat to, co v Ústavu děláte, abyste byli vyslyšeni?

Máte pravdu – velmi často se dostávám do situace, kdy je mi zle a jsem strašně pesimistický. Ale když pak vidím chování mladé generace, úspěchy mých mladých kolegů v bádání, zase se převracím do optimistické polohy.

Asi bych měl říct, že přes to všechno, čeho jsem ve své profesi svědkem, věřím. Věřím, že dojde k obratu, že si lidstvo samo sebe uvědomí. Že informace, které přinášíme, se stanou součástí našeho konání. Věřím, že to lidstvo zvládne.

Věřím na individuální přístup. I svým studentům a známým říkám omšelou větu: Jednej lokálně, mysli globálně.
Michal Marek

Kde vidíte v současné době silné hlasy, které by situaci mohly změnit?

To je otázka, na kterou se velmi obtížně odpovídá. Potřebujeme politiky s vizí. A jestliže je málo takových politiků, kteří mají i klimatickou vizi, půjde to všechno strašně pomalu.

Pořád se jako Evropané v diskuzích tepeme, proč máme být těmi prvními, kdo to má omezit, když svět na to kašle. Ale vždyť jsme za to zodpovědní. Kde vznikla průmyslová revoluce, kdo vyváží špinavou výrobu? Je to naše povinnost. Evropa má povinnost zvednout prapor a jít na barikády, i když to bude to složité.

Čtěte také

Když se dostanete do klimatických debat, setkáte se s argumenty „Proč my musíme, když Čína a Indie...“ Jak jim čelíte?

To je smrtonosná diskuze. Je naprosto falešná a špatná. Zvykli jsme si ukazovat prstem na Čínu. Ale jsou velké signály, že Čína ve snaze být světovým premiantem velmi intenzivně pracuje i na nových technologiích. Je to moloch – než se pohne, bude to chvilku trvat. Ale ukazování „to já ne, to on!“ nám vůbec nepomůže. Je potřeba jít v Evropě příkladem, světem to může pohnout.

Věříte na individuální přístup? Na zamezení plýtvání, omezení cest letadlem a tak dále?

Věřím. I svým studentům a známým říkám takovou omšelou větu: Jednej lokálně, mysli globálně. Myslím si, že kapičky uvědomělejšího jednání se potom strhnou. Jsem pyšný na to, jak je Česká republika dobrá v třídění odpadu. Možná se to může zdát jako marginálie – vůbec ne.

Morálka je důležitá a měla by se stát součástí naší etiky i etiky environmentální. Do morálního chování, že jsme slušní, patří i slušné chování k našemu prostředí. Ovlivňuje to nejen přímo nás, ale hlavně naše děti, vnuky a pravnuky. Zodpovědnost na naší generaci je neuvěřitelně veliká.

Čtěte také

Setkal jste se s výtkou mladší generace: Co jste nám to tady nechali!?

Ano, setkávám se s tím poměrně často, protože se snažím chodit na besedy s mladými lidmi. Říkám jim: Ano, máte pravdu. V určité víře, že budujeme uvědomělou, úžasnou civilizací, jsme na spoustu věcí zapomněli. Zapomněli jsme na to, že nejsme páni téhle země, ale její hospodáři. Lidstvo se musí chovat jako hospodář, ne jako pán. To je zásadní zlom.

Co je největší nebezpečí klimatické změny? A jak se daří udržet stoupání teploty? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Lucie Výborná , agf
Spustit audio

Související