Přechod k zelené ekonomice se stane, to se nedá odkopnout jako důchodová reforma, varuje investor

26. říjen 2021

Před nově se formující vládou stojí dvě typy výzev. „Jeden typ problémů může v klidu odkopnout, může se k nim prostě nevyjádřit. Typicky je to důchodová reforma. O té tady mluvíme třicet let. A já už ani žádnou nečekám. Ale pak jsou tady projekty, které se odkopnout nedají. Je to naše předsednictví Evropské unii. Je to Green New Deal. To se prostě stane. Gigafactory se buď stane, nebo nestane, ale nedá se odkopnout,“ uvažuje Radovan Vávra, bývalý bankéř a současný investor.

Gigafactory rozhodne o tom, jestli tady za deset let ještě budeme vyrábět automobily. To je strašně důležité téma,“ vzkazuje novým poslancům Vávra.

Čtěte také

Zelená ekonomika se stala tématem i předvolebních debat Českého rozhlasu Plus. Zároveň šlo o jedno z mála témat, na kterém se většina politických stran shodla.

„Spousta politiků v kampani říkala, že to tomu Bruselu rozmluví. Že tam přijedou a Brusel si sedne na zadek a zase budeme jezdit v dieselech. Většina politiků volí tenhle tón. Je to naprostá katastrofa,“ má jasno o této shodě českých politiků Vávra.

Musíme být chytří, musíme artikulovat, co po Bruselu chceme, a nesmíme okopávat kotníky a vyhrožovat, že vystoupíme.
Radovan Vávra

„My víme, že zhruba sto miliard ročně dostáváme od Evropské unie za to, že jsme jejími členy. A tento štědrý měšec je na příští dva roky úplně bezprecedentní,“ vysvětluje investor s odkazem nejen na různé dotace a platby z EU, ale nově také peníze, které Česko může získat z Fondu obnovy a na podporu zelené ekonomiky.

Čtěte také

„Spíš si budeme muset položit otázku, jestli jsme ho v naší přeregulované zemi schopni smysluplně využít. Když si dobře dohodneme parametry toho, jak má naše ekonomika přecházet k bezemisní, tak se to dá pořídit téměř zadarmo. Jen musíme být chytří, musíme artikulovat, co po Bruselu chceme, a nesmíme okopávat kotníky a vyhrožovat, že vystoupíme. To je opravdu vrchol stupidity,“ zlobí se Vávra na dosavadní rétoriku velké části politické reprezentace v Česku.

Kolem růstu cen energií se může strhnout kulturní válka, kdy se část lidí bude stavět proti jakýmkoliv opatřením.
Lucie Trlifajová

V souvislosti se snižováním emisí ale sociální antropoložka Lucie Trlifajová ze sociologického ústavu Akademie věc varuje před dopady na nejchudší obyvatele.

Hosty Jana Bumby na veřejné debatě ve Zlíně byli:
Helena Horská
, hlavní ekonomka Raiffeisenbank,
Roman Pommer, prezident Cechu obkladačů ČR a viceprezident Hospodářské komory,
Lucie Trlifajová, sociální antropoložka Sociologického ústavu Akademie věd ČR,
Radovan Vávra, bývalý bankéř a investor

„Potenciální zdražení energie je pro ně náročné. A povede to k tomu, že se kolem toho může strhnout kulturní válka, kdy se část lidí bude stavět proti jakýmkoliv opatřením. Je potřeba to vše dělat s nějakým sociálním aspektem,“ říká.

A zmiňuje připravovanou evropskou směrnici o veřejných zakázkách, která má žádosti o evropské peníze podmínit některými sociálními kritérii.

Zvyknout si na růst cen

Společnost přitom zasáhl růst cen, nedostatek materiálu pro výrobu, výpadky v dodavatelském řetězci.

Čtěte také

„Ten, kdo se profesionálně nezabývá logistikou, naprosto netuší, jak gigantický problém covid v mezinárodních logistických řetězcích způsobil,“ komentuje Vávra.

Podle něj je zdražování – ačkoliv se stalo předvolebním tématem – něco, co česká vláda dokáže ovlivnit jen stěží. „Řemeslník má zakázku a musí dodržet termín. A tak ty obkladačky prostě musí koupit za každou cenu. Když mluvím s těmi firmami, tak odhadují, že to bude trvat příští dva roky. Je na nás, spotřebitelích, jestli tu investici – byt, auto, zkrátka to reálné aktivum, potřebuju nutně pořídit teď, anebo jestli dva roky počkám. To nevyřeší žádná vláda na světě,“ říká Vávra a dodává:

„Je mi to strašně líto, ale myslím, že příští dva roky si na růst cen musíme zvyknout.“

Když dodavatelské řetězce fungují, je to jako pěkně plynoucí voda ve vodovodu. Jakmile se ale se něco přiškrtí, začne se to ucpávat.
Helena Horská

Podle Heleny Horské, hlavní ekonomky Raiffeisenbank, se v tuto chvíli mimo jiné ukazují limity dodavatelsko-odběratelského řetězce založeného na dodávkách takzvaně „just-in-time“:

„Když to funguje, je to jako pěkně plynoucí voda ve vodovodu. Jakmile se ale ucpe uzávěr nebo se něco přiškrtí, začne se to ucpávat, nefunguje to – odpad začne bublat. To teď vidíme na automobilovém průmyslu.“

Práce rukama

Nástrojů, které by vláda proti zdražování mohla použít, moc nemá. Má ale možnosti, jak podpořit kupní sílu průměrné české domácnosti.

„Kdo chce pracovat, ten si vydělá slušné peníze. Normální podnikatel, který prostě potřebuje lidi, potřebuje vydělat peníze, tak je rád zaplatí,“ věří Roman Pommer, prezident Cechu obkladačů České republiky a viceprezident Hospodářské komory.

Čtěte také

Stát by podle něj měl podporovat především podnikatele v tom, aby mohli svým zaměstnancům nabídnout adekvátní mzdy.

„Když pomáháme vysokoškolákům do 26 let, tak bychom mohli u stejně starých zaměstnanců snížit zaměstnavateli sociální daně na polovinu. Řekl bych, že to není složité, ale je to přesně ta věc, která může pomoct,“ dodává.

„Když vláda zvyšuje minimální mzdu člověku, který žije sám, nemá rodinu, tak vlastně z každé tisícikoruny schramstne čtyři sta korun do státní kasy. Tady bych čekala, že pokud se bavíme o minimální mzdě jako o prostředku, který by měl pomoci, tak ten stát si u ní nevezme nic,“ zmiňuje ekonomka Horská další prostředek, který by nejohroženější skupině Čechů mohl v peněžence nechat více peněz.

Poslechněte si celou debatu Jana Bumby a jeho hostů.

Ti diskutovali například o roli bankovního sektoru v přechodu na zelenou ekonomiku, nutnosti změny systému českého školství a podporu celoživotního vzdělávání nebo o tom, které daně by se v Česku podle nich měly zvýšit a které naopak snížit.

autoři: Jan Bumba , Ondřej Skácel

Související