Romana Lehmannová

Kdo se chystá na souostroví Svalbard v Arktidě, měl by si před cestou pečlivě zaštupovat ponožky. V kostele, muzeu i některých restauracích si tu totiž lidé musí zout boty.

Po téměř dvou týdnech pobytu na souostroví Svalbard v Arktidě zažila naše reportérka dosud nejzajímavější setkání se zvířaty.

Až o čtyři stupně stouply průměrné teploty v některých částech arktického Svalbardu od konce druhé světové války. Ledovce kvůli tomu ubývají o několik desítek metrů za rok.

Vypadají jako malé bílé nitě, přitom nám můžou provrtat stěnu žaludku. I takoví parazité se objevují v mořských rybách. Zkoumají je vědci z Jihočeské univerzity.

Mají budíček, společné jídlo i večerku. Režim jako na dětském táboře dodržují vědci z Centra polární ekologie Jihočeské univerzity na souostroví Špicberky v Arktidě.

V arktické tundře, daleko od civilizace, bez vody a elektřiny mají terénní stanici vědci Centra polární ekologie Jihočeské univerzity. Život tu není snadný.

Jsou vyhladovělí a neskutečně rychlí. Lední medvědi, kteří nestihli odplout na krách za tuleni, jsou v létě v Arktidě extrémně nebezpeční. Na to musí myslet i reportérka.

Už tři Češi se rozhodli žít v místě věčně zmrzlé půdy, ledovců a severního oceánu. Bydlí v arktickém městě Longyearbyen v centrální části Špicberků.

Slunce tam v této polovině roku vůbec nezapadá, teplota je o 20 až 30 stupňů nižší než u nás, přesto se vědci i studenti na souostroví Špicberky v Arktidě pravidelně vrací.

Odletěli tři tisíce kilometrů daleko, aby zjistili, jak funguje příroda v Arktidě a jak může ovlivnit i nás Evropany. Studenti Jihočeské univerzity jsou teď na Špicberkách.