Staleté stromy jsou součástí dědičné paměti a zaslouží si péči. Lerpán, oblíbený strom našich předků

Čtěte také

Staré odrůdy ovocných stromů se vracejí do Krkonoš. Na horách se objevují třešně nebo jabloně

S podzimem si právě o krásných modřínech vyprávěla s historikem Janem Luštincem a s městskou zahradnicí Janou Steinerovou reportérka Eliška Pilařová.

Jedny z nejkrásnějších a nejstarších stromů jilemnického zámeckého parku - modříny.

„Ty tady nejsou domovem, byly sem přivezeny z harrachovského panství Janovice u Rýmařova. To znamená z Moravy. A když tady vysadili první modříny, tak zjistili, že hynou. Hovořilo se o tom, že je okusují veverky. Takže během jednoho roku bylo vytlučeno přes 1400 veverek. A modříny konečně prorazily, ale dnes tady žijí modříny a veverky ve vynikající shodě."

Čtěte také

Stromy volají o pomoc. Porostou u nás palmy? Jak bude vypadat český les za 100 let?

„Modříny tady už dávno nemusely být, protože všechny původní v tom zámeckém parku byly při rekonstrukci navrženy ke kácení. Naštěstí se tak nestalo, i z finančních důvodů. A protože jsem pořád měla pocit, že by tu měly zůstat, tak po konzultaci s dendrologem došlo k jejich snížení. Tudíž ten strom je bezpečný, splňuje tahové zkoušky a může v parku zůstat."

„Samozřejmě byla možnost dát je dolů a udělat novou výsadbu, ale byla by to historická škoda. Snažme se udržet všechny stromy, které dorostly do tohoto věku, protože tady mohou existovat ještě spoustu let. My když uděláme novou výsadbu, tak už se nikdy nedožijeme toho, že by ty stromy vyrostly do takové krásy."

Ostatně lerpán byl oblíbený strom našich předků. I když dodnes pokračují dohady lesníků, jestli tady modřín ano nebo ne, protože tu není původní, tak při okrajích lesa se krásně zapojí.

Čtěte také

Jakým pevným opěrným bodem může být v osudech města jeho fara potvrzuje krkonošská Jilemnice

Modřín je opadavý a na podzim krásně lemuje okraje lesa. Mám ho ráda. Nehledě na to, že pod ním rostou klouzci.

„Moje babička ho také milovala. Vždy na jaře si ulomila několik větviček modřínu, dala si je do vázičky a krásně to vonělo. Ale já si myslím, že do určitého typu osídlení patří také určitá historická zeleň. Nemůžeme si tady přeci dělat co nás napadne, protože potom ten dojem zkreslujeme."

„Naši předkové to měli také vyzkoušené, co je dobré. Můj prastrýc vždy říkal, tam byla hospoda, tak se tam musely dát kaštany, protože ty mají nejchladivější stín."

Do dědičné paměti zkrátka zeleň patří. Například ony krásné lípy u starých statků.
„Když se o strom majitel dobře stará, jako o všechno, tak strom prosperuje a má velkou hodnotu na tom stanovišti, kde byl vysazen, třeba že je to i v blízkosti budovy."