Vladimír Dvořák

V. Dvořák je osobností, která je neodmyslitelně spojena s tím nejlepším, co ve druhé polovině 20. století nabídla oblast humoru a zábavy. Narodil se v Písku v rodině železničáře. Středoškolské vzdělání získal na Reálném gymnáziu v Truhlářské ulici v Praze, kde roku 1944 maturoval. Již na střední škole k jeho velkým zálibám patřilo divadlo, organizoval divadelní a kabaretní představení, z nichž mnohá sám napsal a režíroval a často v nich účinkoval jako herec či konferenciér. Po válce studoval dva semestry na Fakultě žurnalistiky Vysoké školy politické a sociální, poté čtyři semestry sociologii a estetiku na Filozofické fakultě UK. V r. 1945 krátce pracoval na ÚV SČM jako tiskový referent a redaktor deníku Mladá fronta.

Jeho spolupráce s ČsRo začala již v r. 1945, kdy jeho hra Mezihra s klavírem získala 2. cenu v soutěži vypsané rozhlasem. Ocenění jej povzbudilo natolik, že napsal rozhlasový kabaret. Neomylně se trefil do žánru, který byl v té době v rozhlasovém vysílání největší slabinou. Na jednoho rozhlasového autora-humoristu připadalo 16 kritiků. Renomovaní autoři tento nerovný boj předem vzdávali, a tak se otevíraly možnosti pro autory nové. V. Dvořák text svého kabaretu donesl zkušené rozhlasačce A. Hostomské, která v té době byla v rámci redakce smíšených pořadů pověřena i přípravou pořadů zábavných. Hostomská v mladém odvážném muži odhalila mimořádný talent, pořad nechala natočit a odvysílat a jen o málo později přivedla V. Dvořáka i k rozhlasovému mikrofonu, když jej nechala účinkovat v jeho vlastních pořadech. V tomto období připravil např. kabarety Duchové na vlně 170,2 m a Nuda útočí, skeč Světnice č. 14, hudební komedii Princezna se baví, pásmo Je právě 12 hodin.

K 15. říjnu 1946 se Dvořák na doporučení Anny Hostomské stal kmenovým zaměstnancem redakce smíšených pořadů Čs. rozhlasu. V doporučení A. Hostomská mj. píše: "Mám s ním velmi dobré zkušenosti jako s pohotovým a pro rozhlasovou práci nadšeným mladíkem. Jeho původní práce měly vždy nový námět a zejména byly neseny snahou o nový typ a druh zábavných pořadů. Pro rozhlasovou práci je nadšen a je ve svých zájmech tak všestranný, že by se pro funkci tajemníka zábavných pořadů dobře hodil." A po uplynutí zkušební doby, během níž se mu podařilo vytvořit externí skupinu spolupracovníků zábavného programu, se 1. dubna 1947 tajemníkem skutečně stal. Společně s A. Hostomskou obstarávali veškerý zábavný program, což představovalo v průměru 26 pořadů měsíčně. Postupně se V. Dvořák prosadil i jako režisér či konferenciér vlastních pořadů. Dovedl nalézt nové neotřelé formy a svěží způsob zpracování a měl smysl pro rozhlasové vyznění. Často režíroval i klasické operety, např. první poválečné provedení Mamzelle Nitouche s O. Novým. Stejně tak je s jeho jménem spojena rozhlasová úprava prvního provedení Divotvorného hrnce (1951). V letech 1948-1950 vysílal rozhlas seriál Hudba pro radost, jehož byl autorem i průvodcem. Velmi populární u posluchačů byly Dvořákovy autorské kabarety přenášené v letech 1946-1947 z kavárny Vltava. Jeho partnerkou byla rozhlasová herečka Milada Šupitová, která užívala umělecký pseudonym Pavla Vrbenská. I vojenskou prezenční službu v r. 1949-1950 absolvoval jako redaktor Armádního rozhlasu a po jejím skončení se vrátil zpět do redakce smíšených pořadů.

K 31. březnu 1951 sice z důvodů reorganizace z Čs. rozhlasu odešel, avšak i nadále působil jako jeho externí spolupracovník. Hned v následujícím roce začal připravovat a uvádět nedělní pořad Z alba Karla Vlacha (později přejmenovaný na Revue Orchestru Karla Vlacha), který se na rozhlasových vlnách udržel téměř 40 let. V roce 1953 režíroval svou hudební komedii Sto dukátů za Juana, k níž hudbu složil Zdeněk Petr. Písničky z této komedie se staly skutečnými hity a časem téměř zlidověly (Píseň pro Kristýnku, Dobrou noc). Autorsky i interpretačně se v následujících letech podílel na většině rozhlasových silvestrovských pořadů. V letech 1988-1989 pro rozhlas připravil a uváděl 23dílný zábavný cyklický pořad Co děláš, to dělej rád, který patřil k nejoblíbenějším zábavným pořadům své doby.

Po odchodu z ČsRo byl v r. 1951 zaměstnán jako redaktor v Gramofonových závodech, od r. 1952 působil jako estrádní konferenciér Československých cirkusů, varieté a lunaparků, 1953-1956 jako herec Divadla estrády a satiry (nyní ABC). Od poloviny 50. let začal spolupracovat s Československou televizí na tvorbě zábavných pořadů jako konferenciér, dramaturg, scenárista a režisér (poprvé s J. Bohdalovou v pořadu Černá hodinka v říjnu roku 1956). V letech 1968-1976 byl dramaturgem zábavných pořadů Čs. televize; 1976-1990 jejich vedoucím dramaturgem. Od r. 1991 se věnoval svobodnému povolání.

Rozsáhlá a významná je Dvořákova textařská činnost, kterou zahájil hned po válce, kdy spolupracoval s vokální skupinou Lišáci. Je autorem textů k asi 150 písním (Váš dům šel spát, Je po dešti, O nás dvou, Tam, kde šumí proud), spolupracoval s mnoha známými hudebními skladateli (např. V. Hála, M. Ducháč, Z. Marat, B. Nikodém, K. Krautgartner). Otextoval i řadu zahraničních písní (Až na severní pól, Buď pořád se mnou, Granada).

V. Dvořák byl i neúnavným organizátorem, což uplatnil (stejně jako své konferenciérské schopnosti) při televizních soutěžích Hledáme písničku pro všední den, Kdo s kým o čem pro koho či prvních dvou ročnících Bratislavské lyry. Pro ČsT připravoval a spolu s J. Bohdalovou uváděl zábavný pořad Televarieté (1971-1989). Je autorem knih Začínáme od Adama (1958) a Všechny náhody mého života (1991). Za textařskou činnost získal v r. 1965 výroční cenu Českého hudebního fondu. K dalším oceněním patří Trilobit (1965), televizní Zlatý krokodýl (1971) a Rolnička (1984). V r. 1975 dostal státní vyznamenání Za vynikající práci a r. 1982 titul zasloužilý umělec. Posledním oceněním jeho dlouholeté práce v oblasti zábavy byl v r. 1990 Zlatý mikrofon, udělovaný jako výroční cena Čs. rozhlasu.