Agatha Christie: Brána osudu

Z kompletního seznamu díla královny detektivek Agathy Christie lze vyčíst, že příběhem amatérských detektivů Tommyho a Pentličky svou literární dráhu začínala a také končila. Detektivka Tajemný protivník, v níž poprvé uvedla nerozlučný manželský pár na scénu, byl vydán necelé dva roky po jejím literárním debutu v roce 1922 a špionážní zápletka odkazovala na události z první světové války. Ke svým oblíbeným hrdinům se pak vracela s dlouhými přestávkami po celý život a stárli spolu s ní. Poslední příběh manželů Beresfordových Brána osudu, který už z důvodu vleklé nemoci diktovala, její úctyhodné dílo v roce 1973 uzavřel. I v tomto románu zužitkovala znalosti a záliby z mládí. Christie byla od dětství vášnivou čtenářkou a první stopu vedoucí ke zločinu nastražila tentokrát v podobě záhadné slovní šifry do staré knihy. Tam ji objevuje Pentlička, když třídí svazky po předchozích majitelích domu na anglickém venkově, kam se na důchod s Tommym přestěhovali. K další stopě Christie přivedla její válečná praxe. V letech 1914-18 sloužila jako dobrovolnice v jednotce britského Červeného kříže a po složení zkoušky tu působila jako lékárnická asistentka. Znala účinky nebezpečných rostlinných látek i jedů samotných. A jedovaté listy náprstníku ze zahrady nového domu jsou další stopou ke zločinu, který povede Tommyho a Pentličku až do dnů před první světovou válkou. Proto tak často při pátrání po vrahovi guvernantky Mary Jordanové probírají detaily svých předchozích případů z knih Tajemný protivník a N či M?, v nichž sami dva odhodlaně čelili mocným sítím špionů. Krátce po vydání knihu přivítal v nedělníku The Observer kritik Maurice Richardson: „Minulost a přítomnost se tu působivě prolínají. Navzdory jisté politické naivitě je to opravdu mistrovské dílo s hvězdnou rolí manchesterského teriéra Hannibala“.