Dům v pocitech startující dokumentaristky Zuzany Řezníčkové
„Překvapilo mě, že jeho zvuk může vzniknout náhodou,“ líčí objev z dílny rozhlasového dokumentu. Právě na Šrámkově Sobotce si náročný žánr zkusila. Lektory zaujala talentem i chutí rozvíjet se. „Ať už to povede k čemukoli.“ Říká v seriálu o audiodokumentu šéfredaktorka studentského rádia UP AIR.
Věnovala jste se rozhlasové tvorbě už před letním festivalem?
Vedu naše rádio na Univerzitě Palackého už třetím rokem, takže mám spoustu zkušeností, jenže spíše organizačního a produkčního rázu. Zároveň se rozhlasem zabývám teoreticky, zajímá mě hlavně dramatická tvorba, studuji na Katedře divadelních a filmových studií. Takže, už nějakou dobu jsem si chtěla na vlastní kůži zažít rozhlasovou, autorskou praxi. Na festivalu Šrámkova Sobotka se mi tato příležitost naskytla a já natočila svůj první „něco jako dokument“.
V necelých šesti minutách jste dokumentovala zchátralý dům. Vypůjčím si otázku vašeho lektora z dílny: „A co jako?“ Co vás zaujalo?
Byla to jedna z prvních věcí, na které jsem ve městě natrefila. Je svým způsobem impozantní, vyvolává představy o své minulosti, a zároveň jsem tušila, že pro místní bude trnem v oku; což mi potvrdilo natáčení. Mně se ale líbilo, že se mi zdál pokaždé trochu jiný, kdykoliv jsem kolem něj prošla. A zajímalo mě, jak by se dal ten vizuální dojem přenést do auditivního… Jestli se to povedlo, to ať každý posluchač posoudí sám.
Tvůrčí dílna rozhlasového dokumentu Šrámkovy Sobotky 2016 (foto Marek Bartečko)
Šéf rozhlasových dokumentů má jasno, že povedlo. Ostatně vysílal ho i v Radiodokumentu, kde jste svůj autorský zážitek líčila. Jak se vám točilo se silnicí za zády?
Pro začátečníka to samozřejmě nebyly ideální podmínky, ale jiná možnost nebyla. Potřebovala jsem zachytit vjem lidí, kteří se na dům v tu chvíli dívají. Pak mi ale došlo, že ruch ulice dotváří obsah. Například to, co říká jeden ze starousedlíků – že dům vlastně zavazí, komplikuje dopravu a je i trochu nebezpečný. On opravdu může kdykoliv spadnout... Díky náročnějším podmínkám jsem zjistila, že se chci nejvíc zdokonalit právě v technice natáčení. K čemu vám je, když získáte skvělého respondenta, ale špatně ho natočíte…?
Víte, co mě zaujalo? Jak v první části svého dílka sledujete příběh domu a reakce okolí, zatímco pak následuje noční scéna, kde se nad místem zamýšlíte s kamarádem Jirkou. Nejdete ale dovnitř, rozvíjíte vlastní pocity, stavba se vám zdá jako symbol pomíjivosti života. Napadalo mě při poslechu, co je to vlastně dokument.?
Myslím si, že dokument a hlavně feature jsou dnes žánry, ke kterým můžete přistoupit neuvěřitelně svobodně. Vlastně záleží jen na autorovi, co a jak zobrazí. Pro mě dokument představuje způsob, jak zachytit svět kolem. Lidi, místa, události, jejich atmosféry. A vlastně… i sebe.
V Radiodokumentu říkáte, že jste vystřízlivěla z představy dokumentu, který je předpřipraven v hlavě jako konstrukt… Jádro vašeho Domu tvoří nakonec scéna, která vznikla mimoděk. Nebojíte se, že příště nebudete mít takové štěstí?
To je samozřejmě riziko. Ale na Sobotce a v dalších hovorech s dramaturgem Danielem Moravcem jsme probírali i způsoby, jak takovým náhodám pomoci. Jak vybrat vhodné místo a přístup k dotazovaným, aby byl výsledek auditivně zajímavý. To znamená třeba točit během činnosti, kterou respondent provádí, popřípadě ho uvést do nějaké situace a nechat jej reagovat. Hodně určitě záleží na cviku a zkušenostech.
UP AIR
Nezávislé studentské internetové rádio, které od 1. 4. 2014 vysílá z prostor Univerzity Palackého v Olomouci. Tvoří platformu pro setkávání studentů a pedagogů, popularizuje univerzitní aktivity i život města. UP AIR sdružuje nadšence pro rozhlasovou tvorbu a učí je praxi.
Hledáte znovu atmosféru místa?
Mám ráda města, architekturu a události spjaté s městským životem. Setkávání lidí, trhy, festivaly, umělecké happeningy a podobně. Zkoušela jsem už natáčet ve Vídni a trochu i v Olomouci, chystám se pokračovat. Jen co najdu vhodné téma a respondenty. Teď ale natáčím se svými vrstevníky − bavíme se o vztazích, samotě a seznamování.