Daniel Kroupa: Ztráta věrohodnosti papeže Františka
Zvolení jezuity kardinála Bergolia papežem v březnu roku 2013 vyvolalo velké naděje na změny v katolické církvi. Když se ujal své funkce, přijal jméno František, podle světce ze třináctého století, který se vzdal rodinného majetku, pečoval o chudé a měl láskyplný vztah také ke zvířatům. Už tím nový papež naznačil své záměry a záhy je začal uskutečňovat.
Prosadit změny v katolické církvi je ovšem velmi nesnadné, protože počet jejích členů přesahuje miliardu, její učení je v podstatných věcech po dvě tisíciletí neměnné a její hierarchická struktura, budovaná tak, aby uchovala „poklad víry“, odolává požadavkům na demokratičtější formy správy církevních záležitostí. Mnohé věřící ostatně katolicismus přitahuje právě tím.
Čtěte také
Papež František se proto soustředil spíše na styl výkonu svého úřadu a na to, co změnit může. Projevuje velký zájem o situaci chudých a vyloučených, nemocných HIV, věnuje pozornost obětem sexuálního zneužívání a zavádí přísnější postih těch, kteří jim ublížili. Ve svých encyklikách a exhortách obrátil pozornost k ekologickým otázkám a k problémům globálního kapitalismu.
Pokouší se o reformu církve zdola pomocí tzv. synodální cesty. Zklamal ovšem ty, kteří očekávali, že změní katolické pojetí manželství, což nebylo v jeho silách i kdyby sám chtěl. Zato zavedl vstřícnější vztah k lidem označovaným jako komunita LGBT. Získal si obdiv svých příznivců, ale také sklízí ostrou kritiku nejen z tábora konzervativních tradicionalistů.
Chybné kroky
Čtěte také
I mnozí z těch, kteří jeho reformy podporují jsou znepokojeni některými jeho politickými kroky a vystoupeními. Myslím, že oprávněně. Vytýkají mu, že při návštěvách států s levicovou diktaturou, například na Kubě, nedal najevo sympatie s pronásledovanými a oběťmi těchto režimů. Nejenže odmítnul přijmout dalajlamu, aby nenarušil jednání s Čínou, ale dohodu, kterou s touto totalitní diktaturou uzavřel lze sotva nazvat jinak než hanebnou, protože nutí věrné katolíky podřídit se biskupům sloužícím výlučně zájmům komunistické strany, kterou byli jmenováni.
Podobně nešťastný a nepřijatelný postoj zaujal papež František k válce na Ukrajině. Namísto okamžitého a jasného pojmenování agresivní role Ruska vydával jen obecné výzvy k míru a když už musel označit kdo je útočník a kdo oběť, hovořil o složitosti situace a o spoluvině NATO, které prý poštěkávalo u hranic Ruska. Nutné zvýšení rozpočtů členských států Severoatlantické aliance na obranu, vyvolané tímto konfliktem, kritizoval jako „šílenství“.
Zatím snad nejhorší vyjádření papeže Františka zaznělo v pátek 25. srpna 2023 v projevu k mladým ruským katolíkům, které vyzýval, aby se nevzdávali ruského dědictví a řekl: „jste dědici velké Matky Rusi: velkého Ruska svatých, králů, velkého Ruska Petra Velikého, Kateřiny II., té velké, osvícené ruské říše, velké kultury a velké lidskosti“.
Toto vyslovit ve chvíli, kdy v duchu ideologie „velkého Ruska“ vede tento stát zločinnou válku proti svému slabšímu sousedu znamená pro papeže ztrátu věrohodnosti. A zejména v zemích, které v minulosti ze strany Ruska zažily něco podobného, přichází o lidi, kteří jeho reformy mohli podpořit.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
