Hana Slívová

„Kdy mi naposledy přišla rasistická zpráva? Asi před třemi hodinami, nějaký pán nechutně reagoval na moji kritiku vystoupení pana Kozuba,“ říká Patrik Banga.

Základním stavebním kamenem je pro výtvarnici a kurátorku Dagmar Šubrtovou krajina. Ve své sochařské tvorbě bere do hry fragmenty zrušených důlních či teplárenských staveb.

„Nejdůležitější je uvažovat v souvislostech, nenechat se ohromit nejnovějšími technologiemi, být kritický,“ říká Andrej Šumbera o profesi restaurátora, zlatníka a šperkaře.

Říká o sobě, že nic nedělá napůl, a štve ho, když mu věci nevycházejí minimálně stoprocentně. Na svých obrazech rád konfrontuje skutečný život s fantaskními představami.

Profesní metou sopranistky Kateřiny Kněžíkové bylo od mládí Národní divadlo. Chodila kolem něj a přála si: „Prosím, prosím, ať tu jednou můžu zpívat.“

„Pro někoho je středověk temné období mezi antikou a renesancí. My o něm říkáme, že byl barevný, voněl různými vůněmi a pro leckoho by byl srozumitelnější než dnešek.“

Manželské etudy, Mallory, René, Zkáza krásou, Forman vs. Forman, Katka, Dukla 61, Božena nebo Fair Play – to je jen malý výsek filmů a seriálů, které stříhal Jakub Hejna.

Se smíchem tvrdí, že všechno řídí z vlaku – na cestách za prací na univerzitě v Evoře. Flétnistka a pedagožka Monika Štreitová se narodila v Nízkém Jeseníku.

Na písničkách pracuje dlouho, cizeluje je a poetiku i relevantnost témat, jichž s přibývajícím časem ubývá, nejprve testuje sám na sobě.

Třicet tisíc – tolik plakátů čítá sbírka pražského Uměleckoprůmyslového musea, kterou vede Lucie Vlčková. Výběr z kolekce představuje na výstavě Řeč plakátu 1890 – 1938.