Jan Bělíček: Nový pohled na dějiny lidské civilizace

Graeber v italských Benátkách údajně zemřel tři týdny poté, co s Davidem Wengrowem dokončili rukopis jejich společné knihy. Ta neměla přinést nic menšího než nový pohled na dějiny lidstva.

Čtěte také

Jan Bělíček: Nenápadný půvab nebinárního psaní

Sedmisetstránková publikace skutečně o rok později vyšla pod názvem Úsvit všeho a stala se světovým bestsellerem. Antropolog Graeber spojil síly s archeologem Wengrowem, aby společně radikálním způsobem otestovali příběhy, které si o lidské civilizaci říkáme. Nyní se v překladu Viktorie Hanišové dostává i k českým čtenářům.

Graeber a Wengrow měli na co navazovat. V posledních desetiletích je archeologický výzkum na vzestupu a některé jeho objevy zásadně zpochybňují naše hluboko usazené představy. Klasický příběh o vývoji lidské civilizace začíná někde u pravěkých lovců a sběračů, kteří se postupně shlukují do tlup a kmenů, vytvářejí stále složitější hierarachie, což nakonec vyvrcholí v takzvané neolitické revoluci, kdy dochází k vynálezu zemědělství, domestikaci některých zvířecích druhů a k usazování se lidí ve větších sídlech a městech.

Čtěte také

Jan Bělíček: Tisíce vrstev a paradoxů mateřství

Jak ukazují Graeber a Wengrow toto vyprávění se celá staletí šíří jako neměnné pravidlo vývoje lidských společenství, které mělo dokazovat, odkud se vlastně berou věci jako hierarchie, soukromé vlastnictví, řád nebo nerovnosti mezi lidmi. Graeber a Wengrow ve své knize celkem přesvědčivě dokazují, že se jedná o intelektuální konstrukty, které měly dva hlavní důvody. Měly ukázat společenská uspořádání v tehdejší západní Evropě jako ta nejdokonalejší a nejpokročilejší na světě a zároveň také intelektuálně zdůvodnit, proč každý pokrok ze své podstaty zákonitě vede právě k tomuto uspořádání.

Jenomže Graeber a Wengrow ukazují, že žádná přímá linka vývoje lidské civilizace ve skutečnosti neexistuje. Autoři předkládají opravdu velké množství příkladů lidských společenství, které předkládají mnohem složitější a zajímavější obraz dějin. Najdeme tady severoamerické kmeny, které sice neměly zemědělství, ale zároveň žily pevně usazeny na jednom místě a fungovaly v silně hierarchických společenstvích.

Čtěte také

Jan Bělíček: Jak vypadá ráj pohledem otroka?

Máme tady jihoamerické kmeny, které se v období sucha věnují lovu a jsou silně hierarchizované, ale v období dešťů tuto hierarchii opouštějí a žijí v benevolentních komunitách v horách. V lidských dějinách najdeme i příklady takových společenství, která se delší dobu věnovala zemědělství, aby nakonec všeho nechala a znovu se vrátila zpět k lovu a sběru.

Tyto příklady velmi pohotově rozkládají většinu našich zbytnělých představ o tom, jak se vyvíjela lidská civilizace a co je a co není přirozené. Autoři dokonce ukazují, že některá společenství aktivně odmítala hierarchie a nerovnosti, protože je považovala za škodlivé a nebezpečné. Stejně tak kniha v jedné své fascinující kapitole popisuje, jaký vliv měl kontakt s myšlením původních obyvatel Severní Ameriky na formování evropského osvícenství.

Čtěte také

Jan Bělíček: Jiná čeština je možná

Tato rozsáhlá publikace nemá za cíl jen narušit a rozložit všechny naše jistoty. Úsvit všeho chce především ukázat, kolik různých modelů fungování společnosti v minulosti najdeme a jak je lidská mysl neskutečně hravá, schopná neustále experimentovat a adaptovat se na nové situace. I přesto ale už několik století žijeme v poměrně rigidním systému, který je podle autorů založen na dogmatech a falešných představách o lidské přirozenosti.

Společná kniha Davida Graebera a Davida Wengrowa je plná fascinujících informací, originálních interpretací a navíc je nesmírně zábavně a svižně napsaná. Právě proto je předčasná smrt Davida Graebera stále otevřenou ránou. Byl to totiž intelektuál, který se dokázal na svět dívat stále novou optikou a zároveň dokázal toto své vidění srozumitelně předávat dál mainstreamovému publiku. A to je skutečně výjimečné spojení, které tady bude chybět.