Jan Fingerland: Černá labuť a bílý muž - k intelektuálním kořenům jedné vraždy
Zprávám, jako je ta z novozélandského Christchurche, nejdřív nemůžeme uvěřit, a pak je náhle přijmeme jako něco skoro všedního.
Thomas Kulidakis: Neomluvitelné zvrhlé vraždění nevinných na Novém Zélandu
Vstoupit kamkoliv a vraždit nevinné lidi je zavrženíhodné a zvrhlé. Vběhnout do mešity, svatostánku muslimů, je zvrhlé a zavrženíhodné dvojnásob.
V tomto rychlém posunu, doprovázeném rituálním odsuzováním a zažehnáváním, se mohou ztratit některá z důležitých zjištění o pachateli a jeho způsobu uvažování.
Jednou z otázek je, zda muž, který si říká Brenton Tarrant, je výjimkou nebo představitelem zavedeného typu. Vrahů jeho druhu totiž není mnoho a působí spíše jako ona příslovečná Černá labuť, fenomén sice výrazný, ale ne nutně typický.
Současně mnoha lidem vytanulo na mysli jméno Nora Breivika, a vzápětí se ukázalo, že Tarrant se považuje za jeho přímého následovníka.
Speciál: Teroristický útok ve dvou novozélandských mešitách si vyžádal 49 obětí
Novozélandští záchranáři i policie pokračují v práci po útoku střelce ve městě Christchurch, i když je tam už noc. Útok nepřežilo 49 lidí. Dalších téměř 50 lidí je zraněných, někteří z nich jsou v kritickém stavu. Potvrdili to novozélandští zdravotníci.
Ukazovalo by to na existenci fenoménu, ostatně také muž, který útočil autem v americkém Charlottesvillu nebo střelec v synagoze v Pittsburghu zapadají do podobné definice bílého rasistického vraha. Je tu také výrazný problém nápodoby, skoro nakažlivosti podobných činů.
Tarrant má s Breivikem společného více než s jinými podobnými pachateli, například silný slavomam, poněkud vyšinutý způsob uvažování a nedostatek empatie. Není to tak, že by své oběti nenáviděl, jsou mu prostředkem k cíli – to je ostatně původní podstatou teroru, vyvoláním hrůzy dosáhnout nějakého politického cíle.
Poplach mezi splašenými
Marek Hudema: Vznikne v Evropě nová generace teroristů?
Islámský stát zmizel. Je pryč jako černý sen. Říše této teroristické organizace založená na strachu se zhroutila.
A možná ze všeho nejvíce, oba jsou vyznavači propracované ideologie. Přitom řada velkých médií není o těchto kořenech ochotna informovat, natož přemýšlet. Například v souvislosti s Brentonem Tarrantem si obvykle vystačili s nálepkou „islamofob“, „xenofob“, nebo „vyznavač nadřazenosti bělochů“, nanejvýš zmínila existenci jeho prohlášení, kterým své motivy vysvětloval.
Jako kdyby reprodukce jeho názorů znamenala podporovat jeho mínění, natož činy. S nevelkým úsilím je možné Tarrrantovo prohlášení v hlubinách internetu najít. Sám se o sobě nedomnívá, že je v první řadě rasista nebo hlasatel nadřazenosti bělochů.
Pohání ho obava z přílivu cizinců do evropských zemí, mezi které evidentně počítá i Austrálii a Nový Zéland – ten si možná vybral právě kvůli jeho pověsti jako země tolerantní a poklidné.
Střelba v Istanbulu završila mimořádně krvavý rok v Turecku
K silvestrovskému teroristickému atentátu v Istanbulu se přihlásila organizace Islámský stát. Informuje o tom agentura Reuters. Při útoku v nočním klubu Reina zahynulo 39 lidí a na 70 dalších bylo zraněno, píše agentura AP.
Možná to ale souvisí i s tím, že právě na Novém Zélandu muslimská komunita rychle roste, za patnáct let se zejména vlivem přistěhovalectví zhruba zdvojnásobila. Tarrant jednal na základě pocitu krajní nouze, která má ospravedlnit jeho činy – je zajímavé, že v těchto dnech probíhají žákovské a studentské akce ve jménu klimatického alarmismu. Ten je možná ušlechtilejší, ale má podobnou mentální strukturu, zakazuje uvažovat o detailech.
Vraťme se ale k Tarrantovi. Své oběti chápe jako příslušníky invazních sil, přičemž neozbrojení útočníci, tedy přistěhovalci, jsou prý nebezpečnější než ti ozbrojení. Vůbec největším nebezpečím je vyšší porodnost příchozích ve srovnání s „domácími“ a jejich odlišná, nekompatibilní kultura.
Situaci vidí prostřednictvím staletí konfliktu Evropy s blízkovýchodním islámem, proto se dovolává i českých a jiných evropských vojevůdců z dob dávno minulých. Zajímavé je, že si není jistý, zda je křesťan, stejně tak se nepovažuje za antisemitu – v tom smyslu, že mu nevadí, když Židé žijí v Izraeli.
Potoky krve
V jeho tirádě hrají mnohem významnější úlohu lidé, kteří podle něj stojí za přílivem Arabů a Afričanů do „bílých“ zemí, což považuje za z pozadí řízený proces, jmenovitě zmiňuje Angelu Merkelovou, i když německá kancléřka žije na opačné straně zeměkoule.
Vzkaz Andersi Breivikovi: Norsko ukázalo, že láska je silnější než nenávist
Norsko dlouhá léta patřilo jako většina severských států k zemím s nízkou kriminalitou. Tím spíš zemi šokoval 22. červenec 2011.
Sám Tarrant je člověk poněkud zmatený, svou intelektuální pouť popisuje jako cestu od komunismu přes anarchismus a libertariánství až k ekofašismu. Hlásí se také k anglickému fašistovi Oswaldu Mosleymu, i když mnohé v jeho uvažování souvisí spíše s jiným Britem, konzervativním politikem Enochem Powellem a jeho půl století starým varováním před „potoky krve“, ke kterým povede nekontrolovaná imigrace do Británie ze zemí Commonwealthu.
Tarrantova deklarace se jmenuje The Great Replacement, „velká náhrada“, což je název mnohem širšího, a ne vždy otevřeně násilnického myšlenkového proudu, který se obává o osud západní kultury pod tlakem přílivu příliš velkého množství kulturně a mentálně nekompatibilních mas.
Pojem velká náhrada vlastně pochází od žijícího francouzského filosofa Renauda Camuse, který ovšem nevystupuje jako rasista nebo podněcovatel násilí, ale intelektuálně vytříbený prorok příštích problémů.
Velký intelektuální, právní i morální problém Evropy i zemí, jako je Nový Zéland, je rozhodnout se, jestli nepříjemně hovořící vzdělanci, jako Renaud Camus, a vrazi, jako je Brenton Tarrant, jsou totéž v jiném hávu, na nebo jestli hlavní dělící linie dneška nevede mezi nimi.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
