Jan Fingerland: Íránský režim se bojí žen bez šátků. Oprávněně
V mnoha íránských městech je teď nejčastěji vyslovovaným jménem Mahsa Amíniová. Tato dvaadvacetiletá žena zemřela v policejní vazbě poté, co ji během návštěvy Teheránu kvůli nesprávně zakrytým vlasům zadržela mravnostní policie. Ve vazbě upadla do kómatu a po třech dnech zemřela. Podle policie utrpěla srdeční kolaps, podle rodiny a lékařské zpávy byl příčinou úmrtí úrazu hlavy.
To by ukazovalo na to, že ženu policisté ve vazbě bili. Smrt Amíníové vyslala do ulic mnoho protestujících, nejen v jejím rodném íránském Kurdistánu, ale i na řadě jiných míst, včetně metropole. Objevovala se i otevřeně politická hesla o svržení režimu.
Bez šátku proti státu
Při potlačování protestů mělo zahynout už několik lidí, a stovky byly zadrženy. Jde o scény, kterým se režim chce vyhnout, protože to ohrožuje jeho propagandu o vlastní legitimitě. Proto už bylo nařízeno přešetření událostí a policejního postupu. Jenže to se nedotýká podstaty problému.
Čtěte také
Jedna jeho část spočívá v tom, že režim stojí na neustálé represi, jež musí zvládat veřejnou nespokojenost s ekonomickými i politickými podmínkami v Íránu. A také nespokojenost s vynucováním určité podoby islámu a islámské morálky v podání současného režimu. Tedy mimo jiné vynucování zákona o zahalování žen, jenž je v platnosti už od islámské revoluce v roce 1979.
Ženy musejí mít splývavý oděv, například kabát, a hidžáb – šátek zakrývající vlasy a šíji. Jde o méně přísné nařízení než to, které platí například pro ženy na arabském poloostrově, kde v některých zemích musejí nosit nikáb, který ponechává nezakryté jen oči. Ale hidžáb se pro řadu íránských žen stal důležitým symbolem útlaku i v jiných oblastech života.
Ženy, tedy ty, které nosí šátek nedobrovolně, se snaží posouvat si ho co nejvíce dozadu nebo jinak dát najevo, že ho považují na obtíž. Nedávno se Íránem dokonce prohnala vlna neposlušnosti žen, které se fotografovaly při ostentativním odkládání šátku na veřejnosti.
Kyberneticky zpět
Symbolem udržení kontroly nad společností, zejména mladou generací, je pro režim zas naopak právě vynucení této povinnosti. V reakci na podobné incidenty policie okamžitě zostřila dohled. Veřejnosti je znám případ Sepíde Rašnové, která byla kvůli šátku sundanému v autobuse plném žen udána (jinou ženou), zatčena a zřejmě po mučení donucena omluvit se v televizi.
Čtěte také
Nedávno také úřady začaly zavádět kontrolu zakrytí ženských hlav pomocí technologií rozpoznávajících jednotlivé obličeje. Vzhledem k tomu, že íránská vláda už několik let pracuje na úplné kontrole společnosti pomocí biometrických údajů totožnosti a dokonalém elektronickém registru obyvatel, bude systém perzekuce všech, včetně žen bojkotujících hidžáby, prakticky neprůstřelný.
Vše se odehrává na pozadí vleklé ekonomické krize, a také skutečnosti, že se nedaří uzavřít novou dohodu o jaderném programu a odbourat sankce, situace se jen tak nezlepší. V posledních dnech se také mluvilo o špatném zdravotním stavu nejvyššího duchovního vůdce, ajatolláha Chámenejího, a také o tom, kdo by ho mohl nahradit. Držitelé moci jsou nervózní z možného nástupu nejistoty ohledně nástupnictví a nechtějí pustit kontrolu nad situací z rukou.
O tom, že se íránský náboženský režim blíží k pádu, se spekulovalo už mnohokrát, a zatím se vždy ukázalo, že bez důvodu. Jenže tyranie bývají silné až do okamžiku, než se zhroutí. Rozbuškou může být cokoli, třeba i trvale rostoucí nespokojenost íránských žen s tlakem na zahalování a další procedury, jako je kontrola panenství před sňatkem. Smrt Mahsy Amíníové v policejní vazbě bude nepochybně kapitolou takového příběhu.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
