Jan Fingerland: Macron táhne do války

26. říjen 2020
Francouzský prezident Emmanuel Macron na pohřbu učitele Samuela Patyho

Prezidenti se zapisují do historie stavbami, aférami nebo válkami. Francouzský prezident Emmanuel Macron tu svou válku našel, vytáhl do boje proti islamismu.

První zářez do historie si mohl připsat vítězstvím, když jako černý kůň minulých voleb ve druhém kole slavně porazil Marine Le Penovou. Měl ambici změnit francouzskou ekonomiku, zatím bez zásadních úspěchů. S tím, jak se blíží příští volby, hledá prezident nové velké téma. Zdá se, že jím bude válka s islamismem, respektive hledání nějaké nové podoby islámu pro Evropu 21. století.

Čtěte také

Proč Macron a proč Francie? Důvody jsou nejméně tři. Za prvé, Francie je evropská země s nejpočetnější muslimskou komunitou, zhruba každý desátý obyvatel je muslim. Mnozí muslimové jsou integrovaní špatně, jiní jsou ovšem muslimové jen formálně. Za druhé, Francie se stala dějištěm řady islamistických útoků, jen jejich výčet by zabral jeden příspěvek. A za třetí, z otázky budoucnosti islámu ve Francii se z dobrých či špatných důvodů stalo přední téma francouzské politiky.

Prezident vidí problém

Ne snad, že by tam už vyřešili všechny ty nudné problémy, jako je nezaměstnanost, potíže školství, zdravotnictví nebo epidemie covidu. Ale otázka nebezpečných forem islámského radikalismu nebo postavení muslimské komunity se opravdu dostala do popředí.

Čtěte také

Samotný Macron má za sebou nejméně dva velké programové projevy na toto téma, jeden z letošního února, druhý teď z počátku října. Přišel v této souvislosti s novým pojmem „islámského separatismu“, který měl podle jeho názoru označovat hlavní zdroj potíží.

Zejména druhá, podzimní řeč zazněla krátce po výročí vraždy několika členů redakce časopisu Charlie Hebdo a dalšího, menšího útoku mladého radikála právě v sousedství redakce. A skoro jako na objednávku přišla další tragédie – vražda středoškolského učitele, který studentům ukázal karikatury ze zmíněného časopisu.

Macron si dal záležet na tom, aby ve svém projevu odlišil „islám“ od „islamismu“ a také aby výslovně zmínil prohřešky francouzského státu. Jak v dobách kolonialismu, tak i chyby, kterých se vlády dopouštěly při integraci statisíců muslimů. „Příslib republiky nebyl vždy naplněn,“ tvrdí Macron a má nepochybně pravdu.

Čtěte také

Předměstí velkých francouzských měst, takzvané banlieues, jsou vlastně ghettoizované zóny, v nichž žijí statisíce lidí bez perspektivy, dostatečného vzdělání i rozumných šancí do budoucna. Typickými obyvateli těchto oblastí jsou potomci přistěhovalců v první až třetí generaci, obvykle muslimové. Macronovi poradci vycházejí z toho, že právě toto prostředí je ideální pro radikalizaci mladých vykořeněných kriminálníků.

Macron jako řešení navrhuje systematickou kampaň, při níž by úřady lépe dohlížely na toky peněz ze zahraničí, zejména Kataru, Saúdské Arábie a Turecka; více kontrolovaly, co se děje v mešitách a modlitebnách; případně přispěly k tomu, aby se přímo ve Francii vychovávali domácí imámové.

Jakýmsi pomyslným vrcholem tohoto úsilí by byl vznik něčeho, co Macron (z hlediska oslovení muslimské veřejnosti) nazval ne úplně šťastně „osvíceným“ či „osvícenským islámem“.

Polemika pokračuje

Proti jeho záměrům se ozvalo několik druhů výtek. Například že sám francouzský stát se v rámci politiky laïcité dávno vzdal práva i pravomocí v oblasti náboženství. Případně že jeho nynější zaměření právě na jedno konkrétní vyznání dokazuje, že muslimové ani v jeho plánech nejsou chápáni jako občané zcela rovnoprávní s křesťany či Židy.

Čtěte také

Někteří experti se podivují nad Macronovou posedlostí zahraničními vlivy. Ty sice existují a jsou neblahé, ale nejhorší činy spáchali muslimové vychovaní spíše domácím francouzským prostředím.

Namísto problematického kázání v mešitách je ovlivnil kontakt s lidmi kolem posiloven a podobných míst setkávání, o internetu nemluvě.

Je tu ještě jedna odborná výtka, totiž pochybnost, jak přesně spolu souvisí „islámský separatismus“, který má často nenásilné podoby, s násilným „džihádismem“.

Jan Fingerland

Jiní ale Macrona chválí. Přinejmenším za to, že některé věci poprvé pojmenoval a projevuje úsilí je řešit. Ano, prezident Macron je inovativní a odvážný politik. A také velmi prozíravý. Ví, že problém bude narůstat. A také, že pokud se otázky přinejmenším zdánlivě nechopí on, Marine Le Penová to po příštích volbách ráda udělá za něj.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.