Karel Hvížďala: Bůh je mrtev. Nic není dovoleno
To je název poslední knihy filozofky Terezy Matějčkové, která již před čtyřmi roky řekla v rozhovoru pro brněnský časopis Host: „Pracovat s pochybnostmi a vědět, že všechno je otázka, to je základ filozofování. Ve chvíli, kdy se filozofie snaží poskytovat odpovědi, ukazuje se, že je v tom docela slabá... Odpovědi nejsou a nebudou.“
Nejspíš právě kvůli tomuto způsobu uvažování filozofové Petr Fischer a Miroslav Petříček požádali Terezu Matějčkovou, aby napsala úvod k jejich dialogu s názvem Všichni umřeme, která se dotýká role „mediálního filozofa“, jehož disciplínou je mluvit o tom, co nezná. Nebo jak ona sama říká: „Filozofie je reflexí toho, jak o věcech přemýšlíme.“
Čtěte také
Jenže je-li společnost zvláště kvůli novým snadným způsobům komunikace i v rámci civilizací rozdrobena do mnoha „bublin“, právě tato zaujatá různorodost způsobená pochybnostmi o zásadních věcech díky zvláště ideologiím různých stran či pouhým populismem paradoxně znemožňuje skutečnou komunikaci. Tato myšlenka vyplývá hned z úvodu knihy Terezy Matějčkové.
Díky tomuto novému fenoménu vzrostla cena, kterou platíme za vyřčené, a to dokonce i v soukromí. Současně přišla postmoderna, která z magie jazyka, jenž se úpěnlivě snažil pomocí překročení hranic slov pojmenovat neznámé, učinila banalitu. Zajímavější se stala snaha slovy bořit skutečnost, podvracet vyřčené voláním: Každý má svou pravdu. A to ještě opomíjí skutečnost, že zatímco slova donedávna v komunikaci mezi mladými lidmi nahradila hudba, dnes jsou to smajlíky, které nenutí přemýšlet: stačí jim jen nálepkování.
Čtěte také
Tereza Matějčková hned v úvodu cituje Judith Butlerovou, která v duchu postmoderny ukazuje na to, že vše je podmíněno diskurzem. Jazykové kategorie, k nimž patří i vědecké výroky, neodrážejí předem daná fakta, ale vytvářejí je. A právě toto má dalekosáhlé důsledky: Již nejde o změnu, kterou je třeba zdůvodňovat, argumenty musejí hledat ti, kteří hájí status quo. Nadávky, kterými se častují oponenti, začne opozice sama používat jako něco pozitivního, a tím láme jejich moc. Změna, kterou tato nová situace vyvolává, je zásadní: Zatímco normy jsou obecné, pocit je soukromý.
Díky technologiím a umělé inteligenci máme nekonečné pole vědění: v praxi jsme se tedy vydali k soustavnému překračování lidských mezí, zatímco v rovině myšlení jsme se omezili. To je asi hlavní upozornění, na které kniha Terezy Matějčkové poukazuje.
Čtěte také
Kdo podlehne aktuálním potřebám doby a jejím módám, je nesvobodný. Nekonečné pole vědění vynalezlo sofistikovaný marketing, který nám tuto nesvobodu celou vahou veřejné komunikace každodenně vnucuje. Kdo chce zůstat sám sebou, kdo ví, že Bůh je cesta, jak napsal Michel de Montaigne, musí se snažit této přesile vzdorovat.
Víc se mi o této 320stránkové knize sestavené z esejí, recenzí a rozhovorů pro Echo, jež je prodchnuta snahou resuscitovat bohatost češtiny, kterou současná komunikace odsouvá na literární hřbitov, do této poznámky nevejde. Omlouvám se.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
