Ke své práci potřebuje sklo, pec i kopyto. Lustry skláře Stanislava Nováka mají punc jedinečnosti
Jedinečné skleněné lustry vyrobené technikou glass fusing vznikají na samotě u lesa v Orlických horách nedaleko Deštného. Metoda spékání skla je u nás známá, ale lustry podle ní vyrábí v České republice jen sklář Stanislav Novák.
Glass fusingu se věnuje už mnoho let a jeho svítidla se hodí zejména do útulných kaváren a cukráren. Barva skla hraje prim. Lustry Stanislava Nováka můžete vidět například v pardubické kavárně v Machoňově pasáži.
„Glass fusingu se věnuje hodně lidí, ale těm dutým tvarům málokdo. Není mi známo, že by někdo jiný v republice dělal lustry touto technikou. Jednodušší jsou mělké nebo rovné tvary, jako třeba talíře. Ale mně učarovaly lustry,“ svěřuje se sklář Novák.
Na lustr je potřeba kopyto
Glass fusing znamená v českém překladu v podstatě spékání skla. Střepy pokladete vedle sebe nebo na sebe, zahřejete to, ono se to speče nebo se to úplně rozteče, záleží na teplotě, a pak ten výrobek dál zpracováváte – ohnete, vrtáte, brousíte tak, jak se vám to líbí,“ popisuje metodu sklář a přidává podrobnější výklad:
„Napřed musím udělat model, jak bude stínítko lustru vypadat. Pak si udělám podložku, vlastně takové kopyto, no a spočítám si, jak velké kusy skla na to můžu dát. Pak vyrobím polotovar. V první fázi si v rovině poskládám kousky skla, speču je a nechám vychladnout. Potom polotovar položím na kopyto a při jiné teplotě nechám sklo klesnout. Pecí tohle sklo může projít někdy až třikrát, podle toho, jaký si vymyslím vzor.“
Sklářská dílna v obýváku bývalé hájovny
Stanislav Novák tráví mnoho času na své chalupě v Orlických horách, kde si z obývacího pokoje vytvořil sklářskou dílnu. Základem je velký stůl a pomůcky pro práci s plochým sklem. Jsou to nože, pravítka, řezáky, úhelníky, kružítka, šablony, desky, brusky, vrtačka a samozřejmě sklad barevného skla a pec.
„Mám rád u práce pořádek, ale když je pořádku moc, tak to není útulné. Musí to být něco mezi,“ ukazuje svou dílnu a obývák v jednom Stanislav Novák a náš pohled směruje ke sklářské peci.
Sklářská pec není tak vysoká jako keramická. Když pracujete s plochým sklem, potřebujete spíš půdorys. Pec připomíná velký kufr. Jsou tam odporové spirály, tedy topná tělíska, která nahřívají při zaklopení pece sklo na teplotu mezi 600 až 850 stupni Celsia.
Související
-
Jak se dělá sklo? K dokonale ploché tabulce vede cesta přes bucnu
Dokázali byste svým dětem vysvětlit, jak se vyrábí sklo? Co je třeba k tomu, aby vznikla velká okenní tabulka?
-
Z perliček jde udělat i skútr, ale zákazníci jsou konzervativní, říká sklář zapsaný v UNESCO
Budeme mluvit o tradici, která funguje v Poniklé od roku 1902. Marek Kulhavý je majitel firmy, které se podařilo udržet stále živou výrobu foukaných skleněných perel.
-
Skláři dokončují umělecké lustry pro pardubický Dům hudby
V pardubickém Domě hudby se už brzo rozsvítí dva umělecké lustry, které připomínají krystaly. Svítidla tak doplní kompletně opravené interiéry budovy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
