Knihu rozhovorů s Karlem Schwarzenbergem jsem dělat nechtěl. Místo toho jsme cestovali, vzpomíná publicista

Co jsou ve vašem pojetí výpravy?

V podstatě to jsou místopisy. Nazvat je výpravami mě napadlo proto, že výletů je plno a že se o výpravách dá vypravovat. Zní to trochu svátečně. Výlet je povinnost sobotního dopoledne. Předpokládám, že ne každý se do toho hrne. Mně moje profese a moje životní naladění umožnily, že budu ze svých výprav podávat zprávy a vytvářet místopisy.

Čtěte také

Můj svět skončil v minulém století, říká Peňás. Svými cestopisy chce vytvořit čtenářům pevný bod

Jsem totiž přesvědčen, že se náš kout světa, střední Evropa, zanedbává. Lidé, když někam jedou, zpravidla někam vyletí. Je to logické. Řada míst v naší vlasti se ale kvůli tomu zanedbává, a to i v širším slova smyslu historickém. Vyjet si někam do Slezska, do Saska nebo do Bavorska je ale možné i o víkendu. Už kousek za našimi hranicemi začíná jiný svět. Ne každý mu rozumí, ne každý si uvědomuje souvislosti, rozdíly i podobnosti. Proto jsem se rozhodl, že o tom budu psát.

Karel Schwarzenberg byl všeobecně známý jako kníže, ale je to to pravé oslovení? Jak jste ho vlastně tituloval, když jste si povídali?

Já jsem mu říkal Jasnosti, což je titul, který náleží knížeti. Navíc on se tomu nijak nebránil, je to roztomilé a Jasnosti se mu říkalo už od 90. let.

Nápad, že s Karlem Schwarzenbergem objedete místa s ním spojená a pak o tom napíšete, prý nebyl původně váš. Díky komu nebo čemu jste se do toho nakonec pustil?

Historie toho je taková, že jeho přátelé měli pocit, že by mohlo ještě jednou vyjít něco jako knížecí paměti a že by se to mělo udělat, dokud je ještě čas, a že by to měl udělat někdo, kdo se orientuje v historii.

Čtěte také

Karel Schwarzenberg byl neuvěřitelně fotogenický, popisuje kurátor pietní výstavy a fotograf Materna

Karel Schwarzenberg moje knížky znal a já jsem věděl, že je můj čtenář. S tím, že bych to dělal já, souhlasil. Já to ale zprvu odmítl, protože tu už byly rozhovory, které s knížetem dělal Karel Hvížďala, Renata Kalenská a podobně. Dělat další knihu rozhovorů se mi nechtělo. Nakonec jsme se ale domluvili na tom, že spolu podnikneme cesty po místech spojených s jeho rodem.

Karel Schwarzenberg už na tyto výpravy ale nebyl příliš v kondici. Jak moc to vaše cesty limitovalo?

Bylo mu už 85 let a byl na vozíku. Za půl roku zemřel. Už to byl skutečně unavený člověk na konci života. A myslím si, že si to uvědomoval už na jaře...

Bavili jste se o politice, nebo byly rozhovory uvolněnější?

O politice jsme se nebavili. Samozřejmě že Karel Schwarzenberg byl politický člověk až do konce, ale na konci jeho života už ho to nebavilo. Na druhé straně jsme se ani nebavili o příliš privátních věcech typu, co bude s rodem Schwarzenbergů dál. Párkrát to tam ale probleskne, protože nad jeho posledními lety se snášel jistý smutek. Uvědomoval si, že s ním schwarzenberská historie v Čechách končí.

Čtěte také

Schwarzenberg dokázal, že se i česká veřejnost začala dívat na aristokracii s větší shovívavosti, míní historik Šebek

Epocha šlechty a aristokracie přetažená spolu s ním do 21. století, byl vlastně zázrak. My jsme se snažili rod Schwarzenbergů po roce 1948 z našeho území i z dějin odstranit, díky osobě Karla Schwarzenberga jako posledního představitele rodu, který se vědomě, cílevědomě, zásadně hlásil k české tradici, k českému jazyku, k českým dějinám a k češství, to pokračovalo. On si ale byl vědom toho, že to končí, protože jeho děti jsou Rakušani, neumějí moc česky a nikdy jim to nemohlo přirůst k srdci. V tomto duchu je šlus.

V jednom rozhovoru jste se svěřil, že byste rád zažil návrat království a obnovou feudalismu. Proč?

Možná už jsem neměl co jiného říct. Feudalismus je podle mě doba, která je hodně pomlouvaná. A přitom šlo o období prosvětlené velkou a vznešenou myšlenkou, že tady k něčemu jsme, že tady máme nějaký úkol. Stavěly se katedrály. Existoval ideál rytířství. Panovník byl ochráncem vdov a sirotků. Když se podíváte, co mají lidé v evropské historii nejradši, tak možná z více než poloviny jde o věci, které spadají do feudalismu...

Jak obtížné bylo pro Jiřího Peňáse, který se celý život vyjadřuje písemnou formou, začít točit podcasty? A co ho trápí na podobě současné krajiny a měst? Poslechněte si celý rozhovor.