Libor Dvořák: Od summitu Biden–Putin nikdo moc nečeká

30. květen 2021

V tomto týdnu jsme se dozvěděli, kdy a kde se odehraje summit Biden–Putin. Bude to 16. června v Ženevě, která je evropským sídlem OSN. Někteří pozorovatelé připomínají, že právě Ženeva se před 36 lety stala místem první osobní schůzky Michaila Gorbačova a Ronalda Reagana. A zrovna tato událost je často označována za počátek konce studené války.

Jak upozorňuje známý ruský komentátor Konstantin Eggert, dnes nejsme v roce 1985, ale v roce 2021. Amerika zůstává světovou velmocí číslo 1, ovšem hlavní výzvou pro ni už nejsou globální aspirace Moskvy, ale Pekingu. A ještě jedna důležitá proměna, kterou Eggert vidí: Někdejší sovětské politbyro – alespoň ve svém vlastním chápání – hájilo národní zájmy své země. Hlavním úkolem Putinova režimu je přežití a uchování nejen obrovské moci, ale i majetku, na který už čeká další generace. Tímto majetkem je v zásadě většina současného ruského národního bohatství.

Čtěte také

Přes takovou významnou změnu, kdy brežněvovskou gerontokracii a Gorbačovova perestrojková léta vystřídala putinovská třída velkovlastníků, obě strany prezidentského rusko-amerického summitu sledují zcela konkrétní cíle. Součástí agendy schůzky se jistě stane situace na Ukrajině, ruské angažmá v Sýrii i jinde na Blízkém východě nebo třeba v Africe, stav lidských práv na území Ruské federace, a konkrétně případ nejvýznačnějšího ruského opozičního politika současnosti Alexeje Navalného, který ihned po návratu z Německa skončil v ruském vězení.

Zkušený Biden

Ani jedna ze stran ovšem viditelně nepočítá s tím, že právě tato schůzka by mohla znamenat v neutěšených vztazích nějaký průlom a dokázala něco konkrétního vyřešit. Američané by rádi dosáhli toho, aby počínání Ruska v mezinárodní aréně bylo předvídatelnější, Ruská federace zase stojí o to, aby si vrátila alespoň zdání své někdejší supervelmocenské váhy. S ohledem na to, že Rusko je dnes při své ekonomické výkonnosti mocností spíše regionální a že nepředvídatelnost svého počínání považuje naopak za výhodu, se zřejmě nepodaří dosáhnout ani jednoho, ani druhého.

Komentátor Českého rozhlasu Libor Dvořák

Hodně se samozřejmě mluví o osobních vlastnostech obou politiků. Připomíná se zejména Putinovo víceméně vítězné setkání s Donaldem Trumpem před třemi roky v Helsinkách, jenže je třeba mít na paměti, že Joe Biden se ve vrcholné politice pohybuje nesrovnatelně déle nejen než Trump, ale i než samotný Putin. Ať už tak či onak, všeobecná očekávání jsou podle některých pozorovatelů nejskromnější za posledních třicet let. Nakonec patrně budou všichni rádi už za to, že se oba prezidenti vůbec sešli, pohlédli si z očí do očí a podali si ruce – zejména poté, co Biden sotva před pár měsíci v odpovědi na novinářskou otázku připustil, že Putina jde označit za „zabijáka“.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio

Související