Libor Dvořák: Žirinovskij chce pro Rusko kyrgyzské jezero

Jezero Issyk-kul leží ve výšce 1600 metrů nad mořem, má rozlohu přes šest tisíc kilometrů čtverečních, je mírně slané a jeho voda se nehodí ani na pití, ani pro zavlažování. Pro Kyrgyzy je ovšem národním symbolem, ale také významným zdrojem příjmů, protože tato perla Střední Asie je vyhledávanou turistickou destinací.

Na to ostatně skandalista Žirinovskij myslel: po jednání kyrgyzského parlamentu uvedl, že kyrgyzští přátelé mu zřejmě špatně rozuměli, že tento svůj návrh zformuloval jako jednu z několika možných variant rusko-kyrgyzského finančního vyrovnání a že mu vlastně šlo jen o bezplatný nájem jezera na 49 let, na čemž by Kyrgyzstán nakonec vydělal, protože ruské peníze by několik set kilometrů pobřeží jezera za onoho půlstoletí jaksepatří zvelebily…

Ať už to ale Vladimir Volfovič mínil jakkoli (přičemž nejpravděpodobnější bude jako obvykle snaha se skandálním výrokem zviditelnit), dal tak leckomu příležitost vzpomenout si na jeho dvacet let starou knihu Poslední výpad na jih, v níž mimo jiné sní o tom, jak „prach z boty ruského vojáka opláchnou vody Indického oceánu.

Člověk si samozřejmě řekne, že takovýmto cynicky vypočítavým agresivním blábolům hysterického exhibicionisty skutečně není nutné věnovat pozornost. Na druhé straně v nich ovšem opět cítíme notu bytostné ruské rozpínavosti, kterou lidé typu Žirinovského nejspíš považují za legitimní a přirozenou. Přitom jde o výrok z úst marná sláva vrcholného politika naprosto nemyslitelný. To je přece totéž, jako bychom my dlužili Němcům a oni se za to domáhali Máchova jezera.