Matěj Schneider: Americký Senát schválil Bidenův sociální a klimatický balík

9. srpen 2022

Američtí demokraté dělají v uplynulých dvou týdnech všechno pro to, aby dokázali, že nejsou zcela neschopni vládnout. A jejich západovirginský senátor Joe Manchin zase všechno pro to, aby světu ukázal, že není až takový padouch. A překvapivě jim to celkem vychází.

Joe Biden nejprve 2. sprna podepsal zákon, který by měl podpořit domácí produkci polovodičů. Krátce na to oznámil Manchin s šéfem senátních demokratů Chuckem Schumerem, že se dohodli na podobě nového balíku, kterým by demokraté skrz Senát za pomocí holé většiny měli procpat osekaný zbytek Bidenovy agendy, týkající se především klimatu, zdravotnictví a korporátních daní.

Čtěte také

To se jim také podařilo a teď bude následovat jen zdlouhavý proces, díky kterému se vyhnou možným senátním obstrukcím republikánů. Šéf senátních republikánů Mitch McConnell zuřil tak moc, že dovedl svou stranu k hlasování proti zákonu, který má pomoci americkým válečným veteránům trpícím zdravotními následky kvůli svojí službě.

Jestli vám něco takového příliš nedává smysl, je to proto, že to hned na několika úrovních smysl opravdu nedává – váleční veteráni jsou skupinou, proti které se běžně v DC neodvažují bojovat ani ty nejcyničtější politici.

Naopak se na jejich podpoře většinou obě strany snaží běžně nahánět body (většinou bohužel aniž by toho pro ně reálně mnoho udělaly). Navíc to byli v uplynulých letech především demokraté, kteří v Kongresu zakopávali o svoje vlastní nohy, zatímco je republikáni prohnaně přehrávali.

Překvapivý obrat

Nejpřekvapivější je však zmíněný obrat senátora Manchina. Ten se sice na osekané podobě Bidenovy agendy předběžně dohodl s Schumerem skoro na den přesně rok před oznámením aktuálního balíku, v následných měsících se ale ochotně a bez větších ostychů stal veřejnou tváří krachu Bidenovy agendy. Snášet hněv především levého křídla demokratické strany mu zjevně nedělalo sebemenší potíže.

Čtěte také

Co se teď změnilo? Konsensus amerických médií je takový, že na Manchina přestala tlačit jen levice, ale opřeli se do něj i čelní představitelé washingtonských elit jako například bývalý ministr financí a blízký ekonomický poradce establishmentových demokratů Larry Summers.

Manchin, kterému byl brekot levice jedno, zjevně vycítil příležitost, jak vyklouznout z historické role největšího demokratického padoucha první půlky Bidenova volebního odbobí v očích amerických elit a chopil se ho. Ostatně po listopadových volbách se dost možná senátu zmocní republikáni a Manchin už pak nadále nebude v pozici, která mu teď umožňuje diktovat podmínky celé své straně.

Chvíli to vypadalo, že za něj jako obvykle zaskočí druhá nejčastější demokratická překážka v Senátu, arizonská senátorka Kyrsten Sinemová. I ta se ale – poté, co si vyhandlovala obří výjimku z korporátních daní pro soukromé kapitálové fondy, která bude ještě Američany velmi mrzet – nakonec uvolila pro balík hlasovat.

Nízká laťka

Ten je trochu zmatečně nazvaný Inflation Reduction Act, tedy doslovně přeloženo Zákon na snížení inflace.

Čtěte také

Jeho primárním obsahem jsou ale například investice do elektromobilů a obecně do zelené infrastruktury, opatření na snížení cen zdravotního pojištění a léčiv (kontroverzně jen ve velmi omezené podobě pro v USA absurdně drahý inzulin) a pak zmíněná minimální korporátní daň 15 procent, která je i ve své nedokonalé podobě v rámci americké politiky velkým pokrokem.

Na počátku Bidenova úřadování se mluvilo o tom, že bude nejambicióznějším prezidentem od dob Franklina Delano Roosevelta. Tomu věřil málokdo a uplynulý rok a půl ukázal, jak nesmyslná tato tvrzení byla.

Aktuální balík to nemění – ostatně investice v něm jsou drasticky osekanější, než bylo původně plánováno. Spíše ukazuje, jak nízko posazena je ve Washingtonu laťka legislativních úspěchů. Třeba ten pocit demokratům zachutná, ale sázet na to bych se neodvážil.

Autor je publicista

Spustit audio

Související