Muži pražského jara

František Kriegel byl rebel ve jménu komunistických zásad

Předchozí díl
Následující díl

František Kriegel patřil k předním reformním politikům Pražského jara 68. Do historie se zapsal tím, že jako jediný z československé delegace nepodepsal tak zvaný moskevský protokol, který v podstatě znamenal konec Pražského jara.

V srpnu 1968 okupanté unesli do Moskvy skupinu vysokých československých politiků v čele s Alexandrem Dubčekem. Byl mezi nimi také František Kriegel. Jako jediný člen československé delegace tam odmítl podepsat takzvaný Moskevský protokol, který znamenal konec Pražského jara. František Krigel patřil i mezi čtyři statečné poslance, kteří poté v říjnu stejného roku v parlamentu odmítli souhlasit s přítomností sovětských vojsk na československém území.

Měl dramatický život. Zúčastnil se španělské války, čínských válek... On byl trošku světoběžník, ale ohromně zásadový člověk. Levicově naladěný ve smyslu moderní doby, nevracel se k diktaturám proletariátu. Reformy bral jako my všichni a dokonce přinášel argumentaci pro.
politik Čestmír Císař

František Kriegel byl v roce 1968 předsedou ústředního výboru národní fronty. V archivu Českého rozhlasu se dochoval jeho projev z první volby členů České národní rady v červenci 68. „Jde o významný krok k přípravě federálního zřízení, k úpravě rovnoprávných vztahů obou národů, jde o vrcholně významný akt, který vtiskne pečeť dalším dějinám vztahů národů naší země,“ říká v nahrávce.

Moskevský protokol podepisovali českoslovenští politici odvlečení okupanty a členové delegace, kterou do Moskvy přivezl prezident Ludvík Svoboda. Byli přitom pod nátlakem Leonida Brežněva a dalších sovětských představitelů. „V zásadě se Dubček a další zavázali, že pacifikují odpor, který po celý týden v Československu existoval a že bude zavedena cenzura. Mlčky přijali i fakt, že jsou tu intervenční armády. Byť se asi na počátku domnívali, že je to dočasné a že se jim podaří docílit toho, že opustí území Československa,“ vysvětluje historik Oldřich Tůma z Ústavu soudobých dějin.

Pražské jaro bylo vrcholem politické kariéry i bohatého a dobrodružného života Františka Kriegela. Ve 30. letech se jako lékař zúčastnil španělské občanské války, druhou světovou válku strávil jako lékař v Číně napadené Japonskem. V únoru 1948 se podílel na komunistickém převratu, byl v čele Lidových milicí. Počátkem 60. let působil jako poradce kubánské vlády pro zdravotnictví.

Pražské jaro bylo vrcholem politické kariéry Františka Kliegra. Když odmítl podepsat sovětský diktát, stal se hrdinou. Historik Michal Stehlík z Národního muzea k tomu ale dodává, že v roce 1968 nepodepsal Klieger v Moskvě kvůli tomu, že to jako dobrý komunista nepovažoval za správné a soudružské. „Nevycházel z demokratických a demokratizujících principů, on vycházel z toho, že takhle se komunisté nechovají,“ vysvětluje.

Ať byly motivy jakékoliv, ještě v roce 1969 František Kriegel přišel o poslanecký post i členství v KSČ. František Kriegl mezi prvními podepsal Chartu 77.

autoři: Jaroslav Skalický , jaw
Spustit audio

Související