Pavla Melková

Na výstavě Moniky Immrové v Colloredo-Mansfeldském paláci můžeme nacházet, jak tvary soch, v abstraktní a elementární podobě vyjadřují vztahy, které se pod nimi ukrývají.

Před pandemií řada měst řešila dopady turismu na život v nich. Pandemie tento problém dočasně potlačila – brzy se ale vrátí. Je čas znovu přemýšlet o jejich zmírnění.

Vnímání je způsobem naší komunikace s prostředím a odehrává se tedy v jazyce. Jazyce, kterým k nám prostředí promlouvá a jazyce, ve kterém mu rozumíme.

Projekt Pražských židlí a stolků, který vznikl na IPR Praha, ukazuje princip vstřícného gesta ve městě. Příležitost k posezení může proměnit kvalitu veřejného prostoru.

Existence smrti je jedním z určujících rozměrů našeho bytí. A také nejsilnějších emočních a myšlenkových prožitků. Přesto se ji v moderní společnosti snažíme vytěsnit.

Architektura vytváří prostředí pro lidi. Architekti by měli formulovat, v čem spatřují její kvalitu. Na jejím základě pak totiž vzniká podklad pro diskusi se společností.

Na první pohled se možná zdá, že s vnímáním architektury řemeslný detail nesouvisí. Kvalita řemeslného detailu ale může hrát důležitou roli v prožívání architektury.

Veřejný prostor není fyzická forma, ale situace. Situaci tvoří hmoty, děje a lidé. Kulisy, libreto, a herci s diváky v jednom.

Současná pandemie před nás postavila množství celospolečenských otázek a pravděpodobně akceleruje změny, ke kterým by postupně docházelo i jinak, ale pomaleji.

V poslední době se v ulicích měst, občas, nenápadně, objeví změny. Neoslňují formální estetikou, zato dokáží zpříjemnit lidem každodenní život.