Ondřej Neff

Jsem asi poslední, kdo se k devadesátkám nevyjádřil. Pospíchám tedy, abych to napravil. Debatu vyvolal televizní seriál, pojednávající o mafiánských vraždách z těch let.

Fenomén podobný de-agingu jsem předvídal v 80. letech. Co bude dál? Budeme koukat na filmy s ikonickými herci minulosti, uvidíme zase Marylin Monroe? Nebo uvidíme politiky?

Moje vnučka mě potěšila, když se ukázalo, že se začala zajímat o novodobé dějiny. Dávné příběhy ji zajímaly vždycky, ale teď se zajímá u Gustáva Husáka.

Do žaláře kmitla záře, takové bylo oblíbené rčení mé maminky. Do jakého že mého žaláře pronikají paprsky naděje? Cítím, jak se pomaličku ocitám na okraji.

Pozorně poslouchejte, protože možná právě vy jste ten člověk, kterému poradím, jak si velice jednoduše vydělat tři a půl milionu. Nemusíte mi posílat číslo své karty.

Minulý týden mi přinesl velkou radost. Německý institut pro ekonomický výzkum dospěl k závěru, že každý německý občan by měl dostat k 18. narozeninám dvacet tisíc eur.

Vědí o nás všechno. Ťuknete do klávesnice počítače a už to někde zazvoní a je poplach, bacha, je tady další uživatel, v angličtině se mu říká jůzr.

Moje první letošní glosa spadla na pondělek po Silvestru. Měl bych ji věnovat veselí nebo bilancování nebo prognózám. Místo toho se zaměřím na psy a taky na strach.

Někde jsem slyšel, nebo četl, že vznikla akce nebo hnutí nebo iniciativa. Že jako se krabice nemají házet do kontejneru. Mají se uchovat pro následné opětovné použití.

Včera jsme s Ljubou instalovali vánoční stromeček. Ano, správně se má strojit o Štědrém dnu, ale doba je vyvrácená z kloubů a proč si radost neprodloužit jaksi dopředu.