Ondřej Neff

Dnes vám povím, proč hned tak brzy nepůjdu na nový film o agentovi 007 Bondovi Není čas zemřít. Možná si řeknete, co je nám do toho. Já se ale dostanu k jakémusi zobecnění.

Až se jednou v budoucnu bude mluvit o naší dnešní době, možná ji někdo nazve dobou omlouvací. Nejčastěji se omluvy týkají minulosti.

Praha není paralyzovaná kvůli Hřibovi, ale kvůli tomu, že se v Česku zavedl systém k paralýze vedoucí. Pepa opírající se o lopatu zvítězil. A někdo na tom vydělává.

Už je nás asi málo, kdo jsme pamětníci a dosud se nevyjádřili k tomu, kde je zastihly události z 11. září 2001. Já tenkrát seděl u počítače, když najednou zazvonil telefon.

Stávající sněmovna za sebou nechá dluh 170 neprojednaných návrhů zákonů. Co si bez nich počneme?

Vyhlížím vynález, který změní svět. Bude to akumulátor postavený na jiném než chemickém principu. A můžu-li věřit novinám, ten vynález už je tady.

Možná máte náběh na škytavku, když někdo řekne slovo výročí. Jenže v těchto dnech uplynulo 30 let od jiné události, než byl vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. 

Vymáhat z aerolinek peníze, to máte naději na úspěch, jako že si vyměníte žárovku v automobilu.  V dnešní době i zdánlivě jednoduché úkony musíte předat specialistům.

„Mně je Bencicová sympatičtější. Navíc hrála líp než Vondroušová,“ řekla mi vnučka. Promluvilo jednadvacáté století. Kdežto ze mě hovořilo dvacáté, ne-li devatenácté. 

To se tak v tuhle dobu dělává, lidi vykládají, co zažili, ten se spálil na pláži, tomu šlohli ve frontě na zmrzlinu mobil. Dnes si lidi vyprávějí o covidových šikanách.