Školky jsou pro další vzdělávání důležité, ukazují data

Ve zprávě píšete o boji se vzdělávací neúspěšností. Co to je?

Vzdělávací neúspěšnost znamená různé výsledky, které vedou k tomu, že dítě nedokončí často ani základní školu. Začíná to vysokými absencemi, potom propadání, opakování ročníků, až případné dokončení, nebo nedokončení devíti tříd. Dítě ale pak nedokončí střední školu.

To vede k tomu, že budoucnost a uplatnění na trhu práce takového dítěte jsou velmi ohrožené.

Daniel Prokop|foto:René Volfík, iROZHLAS.cz

Platí pořád zjednodušená přímka, že když takové dítě skončí se školou, tak jde rovnou na pracovní úřad?

Ne. Může dělat manuální práce a podobně, které jsou ale velmi nestabilní. Často tito lidé padají do šedé ekonomiky, kde jsou využívaní a podobně. Nezaměstnaných je v Česku mnohem méně než žáků, kteří nedokončili základní a střední školy. Ale je to ekonomická nestabilita a chudoba často na celý život.

Problém je, že regiony se v neúspěšnosti, v nedokončování školy obrovsky liší. A neplatí, že špatně je na tom Ústecký a Karlovarský kraj coby periferie.

Máme tu vnitřní periferie uvnitř krajů. Třeba i na okraji Středočeského nebo Plzeňského kraje, tam je to třeba Tachovsko, Stříbro, Stod a podobně, které mají velkou neúspěšnost. Moravskoslezský kraj sem také patří, ale ani v takovém kraji nejsou regiony stejné. Opava je premiant, Třinec, Hlučínsko a pak jsou tu problémové regiony s vysokou neúspěšností.

V sociálně srovnatelných regionech, kde mají vysokou účast v mateřských školách, mají menší vzdělávací neúspěšnost.
Daniel Prokop

Hodně to závisí na míře chudoby. Ale nejenom. Hodně to závisí na tom, jakou tam mají dopravní dostupnost, kolik je tam financování, jak tam fungují předškolní služby a podobně. Jsou regiony, které s tím umí dobře bojovat a neúspěšnost redukují třeba na polovinu toho, co bychom čekali. A jsou regiony, kde je naopak mnohem vyšší, než bychom čekali.

Jak to úspěšné regiony, o kterých jste teď mluvil, dělají? Jaké prostředky mají?

Velmi často zmiňovaný region je Krnov. Ten má v Moravskoslezském kraj poloviční neúspěšnost, než by zhruba odpovídalo jeho sociálním podmínkám. Další jsou třeba Litvínov a Kadaň v Ústeckém kraji.

Většinou to je kombinace toho, že tam mají solidní kapacitu služeb. Třeba v Litvínově mají hodně podpůrných pracovníků, relativně velké financování a podobně. A pak toho, že aktéři v oblasti vzdělávání spolupracují – ředitelé, školy – se sociálními službami, jako jsou Orgány sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), a dalšími službami, které zajišťují, aby děti chodily do školek, neměly absence a podobně. To je základní věc, která se propisuje do úspěšnosti.

Jsou to tedy dva recepty: dostatek kapacit podpůrných pracovníků a spolupráce se školami. Třetí recept mají třeba v Kadani a Krnově. Tam pracují s bydlením, aby rodiny nestřídaly bydlení, aby nebyly destabilizované. A aby všichni znevýhodnění nebydleli u sebe v jednom baráku a podobně.

To je zajímavé. Oproti minulé verzi Mapy vzdělávání tady přibyla datová analýza, která prokazuje pozitivní roli mateřských škol v boji se vzdělávací neúspěšností. V čem to spočítá?

Ukazuje se, že když máme regiony stejné z hlediska sociálních podmínek, tak ty, které mají vysokou účast v mateřských školách, mají menší neúspěšnost. To se ukazuje i na individuální úrovni dětí. Děti ze znevýhodněného prostředí, které chodí včas do školky, mají menší neúspěšnost.

Ukazují to i americké experimenty, kde vzali několik stovek dětí, náhodně je rozdělili, polovině zaplatili školku – a celoživotně jsou úspěšnější. Školky ale musí být dobré. A docházka musí být včasná, nesmí to být jenom jeden předškolní rok, ale minimálně dva roky.

Tohle vede k tomu, že dítě získá aspirace z okolí, není uzavřené jen v tom prostředí, kde třeba není motivace ke vzdělávání. Rodina se naučí komunikovat se vzdělávací institucí, což je důležité, protože právě nezkušenost těch rodin i třeba to, že mluví jiným jazykem, vede k tomu, že když se na to přijde až na základní škole, tak rodiny nejsou schopné se dohodnout se školou na řešení problémů. Pomáhá, když se to naučí už ve školce.

A hlavně se dítě naučí předmatematické schopnosti, rozeznávaní tvarů, písmena. Když to neumí, tak ho to hodně znevýhodňuje v první třídě. České školství bohužel hodně předpokládá, že děti už tyto schopnosti mají.

Také se děti ve školce naučí rutiny. Americké výzkumy ukazují, že předškolní příprava vás naučí rutiny, které pak vyžaduje škola – že tam musíte chodit, co musíte dělat, že se třeba musíte zouvat... To dětem pomůže v celoživotní úspěšnosti, protože tohle vyžadují i další instituce.

Jak exekuce a další problémy jako bytová nouze nebo nízké vzdělání rodičů ovlivňují vzdělávací úspěšnost a neúspěšnost? A jak Daniel Prokop hodnotí návrh ERÚ zvýšit regulovanou část ceny elektřiny? Poslechněte si celý podcast Život k nezaplacení.