Írán je jedna velká Potěmkinova vesnice. Nespokojenost se už přelévá i do ulic, popisuje novinářka Engelová

„Je to mocenský nástroj, který používají primárně k šikaně žen, ale vlastně i celé společnosti. Na prvopočátku kvůli její smrti demonstrovaly především ženy, dnes v podstatě celá společnost. Také hesla už nejsou jen o tom, že se chtějí zbavit hidžábu, ale jsou především o svobodě,“ popisuje.

Čtěte také

Sociolog Černý: Obávám se, že když bude mít jadernou zbraň Írán, spustí se závody ve zbrojení i jinde na Blízkém východě

Mravnostní policie byla založena v roce 2004, přičemž muže v černých turbanech postupem času nahradili policisté v uniformách, kteří ve vymáhání pravidel značně přitvrdili. „Je to umělá zaměstnanost pro řadu lidí, kteří se živí šikanováním těch ostatních. Musí vykazovat počty lidí, které denně osloví a napomenou,“ dodává novinářka, která sama zažila napomenutí kvůli odhaleným prstům v sandálech.

Íránská společnost je prý, pokud jde o zahalování, rozdělená, pro některé vrstvy společnosti má hidžáb pevné opodstatnění, pro zejména vzdělanější Íránce ale není ani z hlediska víry podstatný.

Jak vidíme, protesty proti zahalování už přešly i do ulic, a to nejen během těch současných demonstrací.
Tereza Engelová

„V porovnání s okolními zeměmi jsou íránské ženy vzdělané, školství obecně funguje dobře. Íránská společnost je velmi hrdá, je zde pocit výjimečnosti, že nejsou Arabové. Když tam jezdíte jako turista, tak máte pocit, že ti lidé jsou – možná to bude znít divně – evropštější,“ zamýšlí se.

Potěmkinova vesnice

Otázka zahalování a nošení hidžábu je častým leitmotivem demonstrací, značná část společnosti je ale také frustrovaná kvůli špatné ekonomické situaci, sílícímu suchu a nedostatku vody, kvůli čemuž se zejména chudší vrstvy stěhují do měst, kde ale obtížně hledají práci vzhledem k vysoké nezaměstnanosti.

Lidé závislí na režimu, členové revolučních gard nebo mravnostní policie při tom režimu budou stát.
Tereza Engelová

Režim se snaží problémy popírat a je stále brutálnější, což se projevuje i zvyšujícími se počty poprav a zatýkáním politických vězňů. „Je to velká Potěmkinova vesnice, lidé už nevěří téměř ničemu, co tvrdí státní televize,“ vysvětluje s tím, že lidé sice na veřejnosti přísná pravidla dodržují, ale doma na režim nadávají.

Čtěte také

Únosy a zastrašování – tvrdý postup pákistánské armády pohání boj Balúčů za samostatnost

„Za zdmi domova se s vámi baví poměrně otevřeně. Ale jak vidíme, protesty proti zahalování už přešly i do ulic, a to nejen během těch současných demonstrací. Tohle je už například něco, co by s vámi svobodomyslnější Íránky probírali i veřejně,“ soudí novinářka.

Vedle hesla „ženy, život, svoboda“ už na demonstracích zaznívají i volání po smrti nejvyššího duchovního vůdce země ajatolláha Alího Chameneího.

Tereza Engelová|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

„To je člověk, kterému už věří málokdo. Samozřejmě lidé závislí na režimu, členové revolučních gard nebo mravnostní policie při tom režimu budou stát. To je podobné jako u nás v dobách komunismu, jsou to lidé, které ten aparát živí. Ale většinová společnost volá po změně,“ uzavírá Engelová.

Jak íránský režim zasahuje proti demonstrantům? Poslechněte si v záznamu Interview Plus.