Jan Štifter

Moje manželka Eva pro mě připravuje webové stránky. Pár hřejivých slov, představení knížek. Protože je moje žena moderní člověk, požádala o součinnost umělou inteligenci.

Až vyrostu, nechám si udělat prsa. Tahle věta mě zastavila na ulici, procházel jsem kolem dětí čekajících na autobus a chvíli mi trvalo, než jsem pochopil...

Oslavil jsem letos čtyřicátiny. Ve středověku by to znamenalo stáří. Dcera Meda se mě nedávno ptala, jaké to bylo v těch dobách, kdy ještě neexistovaly mobily.

Člověka to na chvíli zastaví. Ať je to epidemie nebo povodeň. Domácí svět na chvíli přibrzdí – když se okolní svět uzavírá, rozpíná se o něco víc prostor domova.

V poloprázdné hospodě jsem četl knížku Ernsta Hemingwaye o životě v Paříži – o tom zmizelém světě, kdy člověk dokázal vysedávat každý večer u vína a vyprávět si s přáteli.

Na dovolenou, na delší cestu k tetičce, ale i ke kamarádům do vedlejšího města – co všechno s sebou přibalit do auta?

Chtěla bych se vdát, řekla mi dcera Meda. O prázdninách jí bylo šest let. Ona vlastně neříká, že by se chtěla vdávat, používá výraz „zmanželit se“.

Přestal jsem se ptát lidí, kolem sebe, koho budou volit. Daleko zajímavější mi přijde otázka: Podle čeho se rozhoduješ?