Martina Adlerová

Moc by mě zajímalo, jak a kdy se stalo, že proces nakupování byl zařazen na listinu společenských, ne-li dokonce volnočasových aktivit…

Nedávno jsem procházela jednou ze škol, které navštěvuji v rámci své profese, a jak to obvykle dělávám, začetla jsem se do nápisů na stěnách.

Asi všichni víme, že existují nástroje a aplikace, které spočítají, kolik kalorií přijmete a kolik jich spálíte při činnosti. Sporttestery, fitness hodinky, krokoměry...

Co tě nezabije… To tě posílí, říká se. A je to pravda. Například příprava na blackout. Takový velký trénink na temnotu.

Asi každý (třeba jen ve skrytu duše) touží vyhrát velkou sumu peněz a utéct všednodenní realitě, anebo vlastnímu osudu. A koupit si vilu na Riviéře. Nebo ostrov v Karibiku.

Všichni víme, že existují takzvané milosrdné lži. Někdy se jim říká také lži bílé. Uklidňujeme jimi ostatní, a často i sami sebe.

Celý život hledám místo, kde bych se cítila dobře. Čím jsem starší, tím je tento vysněný prostor plnější zvířat a prázdnější lidí.

Možná zní tohle slovo někomu jen jako jiný název pro vysavač, ale pro nás je vrcholem sezóny. A zemí zaslíbenou v jednom. Alespoň jednou ročně musíme navštívit palác knih.

Mám ráda latinské slovní obraty, a tempus fugit je můj nejoblíbenější. A asi nejpravdivější. Čas letí – a neuvěřitelným tempem, to víme všichni.

Obložené chlebíčky, pochoutka většiny Čechů napříč generacemi. Nevím o nikom, kdo by je neměl rád. Přitom taková blbost, že?