Martina Adlerová

Nevím, jak vy, ale já mám prostě ráda přehazování výhybek. Ve vztahu, v práci, v životě, a tak vůbec.

Naléhavé sdělení je něco, co se nedá ignorovat.  V naší širší rodině je „naléhavými sděleními“ proslulý jeden ze strýců, kterému říkáme Budík.

Jeden můj známý si zlomil nohu. Rád o tom vypráví, a tak kromě velmi podrobného popisu, jak se to stalo, máme k dispozici i nově nabyté znalosti: latinské názvy kostí.

Slovní spojení „šustit hedvábím“ popisuje způsob, jak si udržet důstojnost v těžkých dobách. A těžké doby mohou být velice různorodé.

O učitelských snech by se dala napsat celá příručka. Ten poslední z minulého týdne stál taky za to.

Červený hadr působí jak známo na býky jako spouštěcí mechanismus. I lidé mají své spouštěcí mechanismy, po kterých se chovají jako urvaní ze řetězu.

Někdy si přistihuju, že toužím po chudobě a odříkání. Já vím, je to divné, a spousta lidí teď asi namítne, že není nic jednoduššího. Nebo že jde o donebevolající rouhání.

Mrzí mě, že z našeho života postupně mizejí slova. Krásná a zapomenutá. Chápu, proč výrazy jako JAŘMO, OKŘÍN či TRDLICE zmizely v propasti času, ale je mi to líto.

Je s podivem, kolik negativních a odsuzujících hodnocení, frází a komentářů souvisí nějakým způsobem s dřevinou.

Možná vás nikdy nenapadlo, že topinkovač – takový ten přístroj na opékání toustového chleba – a lekavost, jsou dvě věci, které spolu úzce souvisejí.