Martina Adlerová

Existují dva druhy lidí: Ti, kteří mají rádi koupel ve vaně, a ti druzí, kteří upřednostňují sprchu.

V životě se objevují četné nešvary. Souhlasíte? Například tolik diskutovaný pitný režim.

Čas letí. Ale my jsme prý naštěstí piloti, co ten let řídí. No, já nevím. Na pilota se moc necítím. V té letecké záležitosti si připadám spíš jako letuška.

Nechci mluvit přímo o diskriminaci. To je příliš silné slovo, zavání feminismem a rasovými předsudky. Determinace je spíš něco objektivně nastaveného, co nemůžeme změnit.

Odmalička špatně spím a málo jím. Jak zpívá Hana Hegerová: občas mívám teploty a nekapu ti do noty… Kdybych byla lovecký pes, tak mě nejspíš rovnou vyřadí z chovu.

Možná jste si všimli, že se lidé začínají vyhýbat očnímu kontaktu. Jako mezi predátory: navázat oční kontakt znamená vyzvat soupeře na souboj. Schválně jsem to zkusila.

Když žijete na vsi, přicházíte do kontaktu s různými zajímavými lidmi. Máme tady pána, jehož bezprizorní nevychovaný pes nám drape na dveře, kdykoliv naše fena hárá.

Někdy si připadám jako kapitán potápějícího se plavidla. To když k nám přijede neohlášená návštěva.

Omlouvám se za parafrázi Vieweghova románu v názvu dnešního Rozhlasového sloupku, ale lepší mě nenapadl. Řeč totiž bude o chlapcích, kterých máme v příbuzenstvu nedostatek.

Existují různé způsoby, jak někoho přivést do blázince. Pamatuju si, že když byli bratři v pubertě, doháněli naši mámu k šílenství odpovědí typu „bagr“.